chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Máme se jak prasata v žitě

3. 8. 2011 13:21
Rubrika: zamyšlení

Máme se jako prasata v žitě

 

K napsání tohoto zamyšlení mě vedou dvě věci: hladomor v Somálsku a názor mé kamarádky z Kirgistánu, které na Češích nejvíc vadí, jak si pořád na něco stěžujeme.

            Když vidím rodiny nebo i seniory s narvanými vozíky v supermarketu nebo průměrného Čecháčka, jak si cpe tašku zlevněným zbožím, je mi z toho nanic. Naštěstí se snažím takový zážitkům obloukem vyhýbat. Jak je ten náš svět paradoxní! V jedné části světa nemají co jíst a ve druhé se cpou tak, že potom musejí dávat drahé peníze na odtučňovací diety a hledat pilulky, které na hubnutí ale zaručeně fungují. Nestačí nám už věci obyčejné – chceme ty nové ještě krémovější a s větším objemem ( tedy ne v pase, ale objemem vlasů). Rozmazlení jsme skoro všichni. Kdo se dobrovolně uskromňuje? Znám pár takových lidí, ale určitě je jich jen nějaká setinka. Chápu, že rodiny s více dětmi si nemohou příliš vyskakovat, ale určitě netrpí hlady.

            Jak asi je takové somálské ženě, když ji v náručí umírá dítě? Žádný sunar, žádný nutrilon. My tady v Evropě víme, že v létě je třeba vypít alespoň dva, lépe tři litry vody. V Africe, kde je daleko tepleji, často nemají vodu skoro žádnou. My si ji ještě přivezeme v plastových láhvích, i když nám z kohoutku doma teče kvalitnější. Někde nemají co do pusy, ale my si už vybíráme, jestli si dáme tatranku čokoládovou nebo oříškovou. Ty nám nechutnají, jedině arašídovou. A (milovníci zvířat odpustí) co mě fakt trhá žíly jsou všelijaké ty specielní granule pro zvířata. Aby tam náhodou nechyběla nějaká živina. Věnujeme našim miláčkům takovou péči, o které se velikánské skupině lidí na Zemi ani nezdá!  

            Chybí nám vděčnost – za dostatek jídlo, za vlastní postel, za možnost studovat a cestovat, za bezpečí, za práci. Ti, kteří navštívili třeba Afriku, říkají, že lidé jsou tam daleko šťastnější než my. Víc se usmívají, tvoří společenství, umí slavit všemi smysly. Tak si tak říkám. Čím to je? Jedna knížka se jmenuje Ubavit se k smrti. Nám už nestačí jednoduché věci, natož abychom vnímali jejich krásu. Kdo z nás se raduje z krásy rozkvetlé kytky nebo z ptačího zpěvu? Už nám nestačí odpočívat tak, že chodíme na procházky do lesa nebo čteme knížku. Ve všem musí být patřičný adrenalin. Nedávno jsem četla o tom, jak redaktorka jistého časopisu trávila dovolenou – nějakými úplně novými outdoorovými sporty v Alpách. Hlavně aby se nenudila…. V jednoduchosti je krása. Jsem vděčná za počítač, internet i mobilní telefon. Chutná mi biftek. Ale pořád ještě vnímám, jak je hezké, když vám někdo pošle klasický pohled z cest nebo když si můžu dát bramborové placky nebo chleba s tvarohem. Nedávno mi jeden známý řekl, že by většinu knihoven zrušil, protože čtení už stejně není moderní. Tak to věru zůstanu raději nemoderní. Volím cestu jednoduchosti – budu dál pěstovat pěší turistiku a nemusím zkoušet  adrenalinové sporty. Místo hamburgeru, bud dávat přednost  chlebu s tvarohem. S kamarádkami budu chodit na kafe a ne jen kecat na chatu. Budu jezdit vlakem a je mi jedno, že jsem pro někoho socka.  Budu číst knížky vždycky a všude. Mám raději pexeso a scrabble než počítačové hry. Radši budu bydlet „pouze“ v bytě a cestovat, nežli žít v supermoderním domě a ten pořád jen opravovat a oprašovat. A místo nějakých aquaparků si myslím vystačím s normální bazénem.NEvytahuju se, jen konstatujuJ

Zobrazeno 1938×

Komentáře

MartyR

Svatá pravda.Naše společnost je "přežraná" a samými roupy neví co by.
Netvrdím,že jsem vzor skromnosti,mám rád jistý komfort,ale mnohdy dám též přednost tomu co popisuješ.
Před časem jsem četl jednu studii kde psali,že pokud máš dům/byt,počítač a bankovní konto,patříš z celosvětového pohledu mezi nejbohatší lidi.

HelenaH

no jo Lidu, ale jak?????Jak zařídit, aby v té Africe lidé nehladověli? Ten kdo se přejídá, vybírá a je příliš náročný škodí hlavně sobě. Ale většina z nás má ledničku a spíž plnější než rodina potřebuje a klidně by uživila jednoho malého nebo velkého Somálce, máme normální auto, oblečení a boty na střídání, jezdíme na dovolenou, někteří umějí hodně vydělávat a přitom nekradou ani nepodvádějí...a přitom není možnost jak jinak, než nějakými sbírkami a charitativními akcemi aspoň jednorázově pomáhat... Mít dostatek není ostuda.

růžetrnitá

...ale ne všichni.
Stačí mít dnes nemoc, kterou naše zdravotnictví "neuznává" a člověku nezbývá než chodit minimálně jednou za měsíc na sociálku, nakupovat v potraviny v akcích, oblečení v sekáčích a boty v botárně, pokud má štěstí a bydlí ve větším městě.

A přesto mám rádost právě z těch obyčejných malých věcí. ...a ještě z jedné... Když prožiji za den alespoň chvíli bez velkých bolestí.
Ano, mám víc než v Somálsku. Ale bydlím se dvěma dospívajícími dětmi v jednopokojovém bytě, chybí nám kousek soukromí i peníze na ten obyčejnej vlak. Důchody se valorizují, životní minimum minimálně 10 let ne.

A určitě nejsem sama, jenže tahle chudoba nějak není vidět.

znova2010

Kdesi jsem slyšel, že "Kdo se srovnává s horšími, rychle se dostane na jejich úroveň." A prý se nemáme srovnávat s Ukrajinou nebo třeba se Sudánem či Somálskem, ale třeba s Rakouskem nebo dalšími západo- či severoevropskými zeměmi, které jsou na tom líp (v čem? v konzumu?).

Ale taky se říká: "Kdo chce moc, nemívá nic." A taky že pýcha předchází pád. I ten nejchudší občan ČR, pokud má střechu nad hlavou a nežije na ulici, a nemá hlad, tak žije lépe než 60-70% obyvatel světa.

Někde jsem četl, že vědci odhadují, že tahle planeta může dobře uživit a zajistit jakousi životní úroveň asi 8 miliardám lidí, možná více. Ale nemá na to, aby všech 8 miliard žilo tak, jako v Rakousku či Dánsku.

Krasnazena

Heli, matka Tereza říká, že nemusíme dělat velké věci, ale malé věci s velkou láskou. Tak jsem si řekla, že budu pomáhat jedné rodině a jedné své konkrétní kmotřence. Taky podporuju místní charitativní organizace. A když byly lokální povodně, zavolala jsem na obecní úřad zaplavené obce, zeptala se, který rodina pomoc nejvíc potřebuje a těm jsme tisícovku poslali na účet. Moře se taky skládá z mnoha kapek. Myslím, že jedna z ďáblových lstí je, že nám namlouvá: NIC NEZMŮŽEŠ. Ale jo, každý trošku zmůže. Někdo cítí povolání a jede jako lékař do Afriky. Ale něčí povolání je vychovávat děti a vnoučata, vést je třeba ke skromnosti a vděčnosti, milovat svého muže a hrát v kostele:-))))))))))))))

HelenaH

Je to pravda Lidu:-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková