chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Máme se jak prasata v žitě

3. 8. 2011 13:21
Rubrika: zamyšlení

Máme se jako prasata v žitě

 

K napsání tohoto zamyšlení mě vedou dvě věci: hladomor v Somálsku a názor mé kamarádky z Kirgistánu, které na Češích nejvíc vadí, jak si pořád na něco stěžujeme.

            Když vidím rodiny nebo i seniory s narvanými vozíky v supermarketu nebo průměrného Čecháčka, jak si cpe tašku zlevněným zbožím, je mi z toho nanic. Naštěstí se snažím takový zážitkům obloukem vyhýbat. Jak je ten náš svět paradoxní! V jedné části světa nemají co jíst a ve druhé se cpou tak, že potom musejí dávat drahé peníze na odtučňovací diety a hledat pilulky, které na hubnutí ale zaručeně fungují. Nestačí nám už věci obyčejné – chceme ty nové ještě krémovější a s větším objemem ( tedy ne v pase, ale objemem vlasů). Rozmazlení jsme skoro všichni. Kdo se dobrovolně uskromňuje? Znám pár takových lidí, ale určitě je jich jen nějaká setinka. Chápu, že rodiny s více dětmi si nemohou příliš vyskakovat, ale určitě netrpí hlady.

            Jak asi je takové somálské ženě, když ji v náručí umírá dítě? Žádný sunar, žádný nutrilon. My tady v Evropě víme, že v létě je třeba vypít alespoň dva, lépe tři litry vody. V Africe, kde je daleko tepleji, často nemají vodu skoro žádnou. My si ji ještě přivezeme v plastových láhvích, i když nám z kohoutku doma teče kvalitnější. Někde nemají co do pusy, ale my si už vybíráme, jestli si dáme tatranku čokoládovou nebo oříškovou. Ty nám nechutnají, jedině arašídovou. A (milovníci zvířat odpustí) co mě fakt trhá žíly jsou všelijaké ty specielní granule pro zvířata. Aby tam náhodou nechyběla nějaká živina. Věnujeme našim miláčkům takovou péči, o které se velikánské skupině lidí na Zemi ani nezdá!  

            Chybí nám vděčnost – za dostatek jídlo, za vlastní postel, za možnost studovat a cestovat, za bezpečí, za práci. Ti, kteří navštívili třeba Afriku, říkají, že lidé jsou tam daleko šťastnější než my. Víc se usmívají, tvoří společenství, umí slavit všemi smysly. Tak si tak říkám. Čím to je? Jedna knížka se jmenuje Ubavit se k smrti. Nám už nestačí jednoduché věci, natož abychom vnímali jejich krásu. Kdo z nás se raduje z krásy rozkvetlé kytky nebo z ptačího zpěvu? Už nám nestačí odpočívat tak, že chodíme na procházky do lesa nebo čteme knížku. Ve všem musí být patřičný adrenalin. Nedávno jsem četla o tom, jak redaktorka jistého časopisu trávila dovolenou – nějakými úplně novými outdoorovými sporty v Alpách. Hlavně aby se nenudila…. V jednoduchosti je krása. Jsem vděčná za počítač, internet i mobilní telefon. Chutná mi biftek. Ale pořád ještě vnímám, jak je hezké, když vám někdo pošle klasický pohled z cest nebo když si můžu dát bramborové placky nebo chleba s tvarohem. Nedávno mi jeden známý řekl, že by většinu knihoven zrušil, protože čtení už stejně není moderní. Tak to věru zůstanu raději nemoderní. Volím cestu jednoduchosti – budu dál pěstovat pěší turistiku a nemusím zkoušet  adrenalinové sporty. Místo hamburgeru, bud dávat přednost  chlebu s tvarohem. S kamarádkami budu chodit na kafe a ne jen kecat na chatu. Budu jezdit vlakem a je mi jedno, že jsem pro někoho socka.  Budu číst knížky vždycky a všude. Mám raději pexeso a scrabble než počítačové hry. Radši budu bydlet „pouze“ v bytě a cestovat, nežli žít v supermoderním domě a ten pořád jen opravovat a oprašovat. A místo nějakých aquaparků si myslím vystačím s normální bazénem.NEvytahuju se, jen konstatujuJ

Sdílet

Komentáře

Krasnazena Heli, matka Tereza říká, že nemusíme dělat velké věci, ale malé věci s velkou láskou. Tak jsem si řekla, že budu pomáhat jedné rodině a jedné své konkrétní kmotřence. Taky podporuju místní charitativní organizace. A když byly lokální povodně, zavolala jsem na obecní úřad zaplavené obce, zeptala se, který rodina pomoc nejvíc potřebuje a těm jsme tisícovku poslali na účet. Moře se taky skládá z mnoha kapek. Myslím, že jedna z ďáblových lstí je, že nám namlouvá: NIC NEZMŮŽEŠ. Ale jo, každý trošku zmůže. Někdo cítí povolání a jede jako lékař do Afriky. Ale něčí povolání je vychovávat děti a vnoučata, vést je třeba ke skromnosti a vděčnosti, milovat svého muže a hrát v kostele:-))))))))))))))

HelenaH Je to pravda Lidu:-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková