chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Sourozenecký tandem

8. 10. 2020 14:48
Rubrika: vztahy | Štítky: péče o rodiče , stáří , sourozenci

Jsem nejstarší ze tří sourozenců a moji rodiče čekali na mé narození skoro 14 let. Maminka se léčila s neplodností. Díky Bohu se za dva roky po mně narodila sestra Anička a za dalších tři a půl ještě bratr Josef. 

            Vím o spoustě rodin, kde se sourozenci nemají rádi, kde spolu nemluví, kde je třeba rozdělí hádky o majetek. Já bych své sourozence nevyměnila ani za milion! Poslední rok jsme v situaci, kdy naši staří rodiče (tatínek 87 a maminka 83) už potřebují naši častější pomoc. Zatím žijí oba a jsou poměrně soběstační. Ale bývá jim smutno. Všichni tři jsme se odstěhovali z rodného Studence. Maminka má naštěstí o hodně mladší schopné a ochotné bratry, výborně funguje i sousedská výpomoc a velkou oporou je naše aktivní farnost. 

            My jsme si se sourozenci udělali služby a každý víkend k našim někdo jede. Sestra má doma už tři dospěláky, takže někdy zaskočí i oni. Bráška je v dosti těžké situaci, protože má ještě tchána po mrtvici a malé miminko. Já to mám zase 240km. 

            Máme na WhattsAppu skupinkou sourozenci, kde se vzájemně informujeme, co je potřeba koupit, co uklidit, zařídit. Oba rodiče už zapomínají. Jsou to někdy komické situace: maminka řekne, že tohle pivo pít nebude, protože to nejsou Svijany. Tatínek se rozčílí, že je to pořád stejné pivo. Maminka jde do komory a přinese z bedýnky navlas stejné pivo, jako už mají na stole. Nakonec tedy aspoň řekne: „Ale minule chutnalo jinak….“ Taky má dojem, že v televizi pořád všechno opakují.

            Výhodou je, že si tam občas připadám jako hrdinka – nakoupím, vytřu podlahu, uvařím a oni řeknou: „Teda, Lidu, ty jsi nadělala práce!“ Taky jim dělávám pedikúru. I když jsme tatínkovy nehty nechaly máčet dlouho a já měla pořádné kleštičky, při stříhání jsem se věru zapotila. Tak jsem pronesla: „Tedy, tati, to bude s příplatkem!“ A tatínek po proceduře šel do ložnice a přinesl tisícovku. To jsem vykulila oči. „Tati, já si ji tedy vezmu, ale jako dárek, ne jako odměnu za tu službu.“

            Tatínek bývá nevrlý, maminka úzkostná a plačtivá. A nemají už skoro o nic zájem. Je to takové čekání od jídla k jídlu a ke spánku. Naštěstí je drží kostel. Tatínek sleduje rád sport v televizi a maminka luští křížovky. 

            Vařit pro taťku je stres. Je vybíravý. A když to není maso, ohrnuje nos. Pokud mu něco nejede, dá to najevo, pokud je něco chutné, řekne: „No, ušlo to.“ 

            Jednu výhodu to stáří mých rodičů nesporně má. Dřív jsem ze Studence jezdila s pláčem, stýskalo se mi. Teď jsem ráda, že už jedu domů.

            Mám kamarádku, která je jedináček, a její rodiče jsou opravdu jednodušší lidé. A ona má všechno na bedrech. Tatínek by si z ní udělal služku, maminka opatrovnici a sekretářku. Ale jí je 25 let a chce normálně žít. 

            My se sourozenci neseme břemeno starostí o rodiče společně. Jen je smutné, že se my tři skoro nevidíme. U rodičů se střídáme, každý má ještě svoje rodiny a různé povinnosti. Ale mít takto skvělý sourozenecký tandem, který táhne za jeden provaz – to je obrovská výhra. 

 

                                                                                                                      8.10.2020

Zobrazeno 822×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková