chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Ženy, kterých si vážím

27. 8. 2020 16:53
Rubrika: zamyšlení

Ženy, kterých si vážím

Je jich určitě víc, ale o těchto třech bych vám chtěla napsat. 

První je Maruška – maminka osmi dětí, která šla nedávno do důchodu, a má už velkou porci vnoučat. Je to sluníčko. Žena, kterou jsem nikdy neviděla rozladěnou, žena, která rozdává radost, která by potřebovala velmi širokou sukni, aby se jí tam všechna vnoučata vešla, a to ještě dvě děti jsou zatím svobodné. Maruška si vybrala roli mámy. Ale zároveň je výbornou přítelkyní, modlitebnicí, pracovala jako pečovatelka. Maruška je pro mě příkladem člověka, který se celým svým životem dává. Určitě má své zdroje, kde čerpá a o tom jednom vím – to je Bůh a jeho láska.

                Další ženou je Helena, moje spolužačka z VŠ. Jako třetí dítě se jí narodila holčička se SMA. Postupně jí ochabují svaly. Hela dala všechny své síly do práce s podobnými dětmi. Napsala doktorskou práci, je skvělou manažerkou, shání potřebné kontakty, pořádá pro děti tábory. Nepláče nad rozlitým mlékem, nelituje se, ale bere svůj život jako úkol. Využívá všech darů a schopností, které přijala. Díky, Heli.

                Třetí ženou je moje kamarádka, dětská lékařka A. Je jí 40 let, přestěhovala se z rodné země za tetou do Česka a udělala si zde atestaci. Je to žena, která stojí na vlastních nohou, vždycky rozhodovala sama za sebe a dokázala snášet protivenství třeba v podobě xenofobie, se kterou se někdy v nemocnici setkávala. Zřejmě si přála najít partnera. Když se nezadařilo, zvolila jinou cestu. Adoptovala si dvě holčičky, kterým vytváří domov. Znám případy žen, které se litují, pláčou nad sebou, buď se horečně seznamují, nebo nedělají vůbec nic. A. poznala, že cesta „po červené“ asi pro ni není, tak zvolila cestu „po modré“. Pro mě zase příklad člověka, který je plodný. Který nelpí na svých představách, který si neříká: „co tomu řeknou lidé“, nebo „na to sama nestačím“, ale jde a žije svoji každodennost a dvěma holčičkám vytváří domov. My, její kamarádky, jsme zamáčkly slzu a měly z jejího rozhodnutí obrovskou radost.

                Každý z nás zažije těžkosti, otřesy, rozchody, zklamání. Ale máme ve svých rukou velikou moc a zodpovědnost, jak se svým životem naložíme. A to je úžasná výzva i náročná práce. 

Zobrazeno 1207×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková