Téměř měsíc v nouzovém stavu

Dříve bych za nouzový stav považovala třeba dočasné bydlení někde jinde, kdyby nás vytopili sousedé. Nebo byl dočasný stav, když nám předělávali být. Ale teď žijeme v něčem, co si před půl rokem nikdo nedokázal vůbec představit.Je obtížné to snášet, je náročné nenechat se ubíjet téměř bulvárními články našich médií, není ale ani dobré brát situaci na lehkou váhu.

        Přečetla jsem pár knížek z války, třeba z koncentráku. Proti této situaci se máme jako prasata v žitě. Jídla i pití máme dostatek, zalezeme do své teplé postele, můžeme spolu komunikovat před moderní média. Ale....

        Dnes se mi vybavil úryvek z listu sv. Jakuba:"Mějte z toho jen radost, moji bratři, když na vás přicházejí všelijaké zkoušky." No, mně to teda nejde. Tak jsme si s kamarádkou říkala, že člověk, který toto napsal, už je na VŠ a my se ještě moříme učivem na základce.

        Jsem dobře vychovaná žena, ale pokud se přeplním emocemi, potřebuju někdy řvát nebo sprostě nadávat. A manžel mě včera nechal, dokonce jsem ho svými nadávkami, kdy nejjemnější byl koronablbec, rozesmála. 

          Třináctiletá dcera se ptala maminky: "Mami, kdy už tenhle pitomej sen skončí? Kdy už se probudíme? Taky bych se ráda vzbudila. Chápu rozumem a vírou, že toto období má možná pro nás duchovní růst větší význam než když je vše O.K. Ale už přichází únava.

            Několik mých přátel má docela velké zdravotní potíže a kvůli koronaviru nemůžou na operaci či ošetření. To, že mám už velké odrosty na hlavě, je to nejmenší. Ale masáž by se fakt hodila. A pokud je člověk "Lidožroutka", tak se mu už prostě po lidech velmi stýská. Až to skončí, uspořádám objímací mejdan. Ano, musím se teď v mnohém hodně krotit, ono mi to neuškodí. Ale "lásko, mě ubývá sil."

            Na závěr něco, co možná zní jako černý humor - ale mám hrob. Už asi vím, kde po smrti spočinu. Kamarád koupil hrob v malé vesničce na Plzeňsku s výhledem na kostel. Jeho partnerka chce být rozprášená, můj manžel taky, tak tam budeme ležel s L. Neteře to z Prahy nebudou mít daleko a já vždycky chtěla spát ně nějakém malém hřbitově:-)