chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Lázně

4. 10. 2019 14:00
Rubrika: zamyšlení | Štítky: lázně , odpočinek , sebeláska

Prožila jsem v Jeseníkách tři zářijové týdny. Počasí nám přálo, tak jsme se ještě mohli v balneoparku V. Priessnitze máchat v ledové vodě. (Dnes je to přesně 220 let, co se ten venkovský kluk z Gräfenberku narodil). Dva týdny jsme měla v lázních Máju a Zdeničku, holky z Moravy, se kterými je legrace, občas jsme pozpívaly a popily. Bydlela jsme se skvělou čtyřicátnicí Martinou. Legrační byly naše večery. M. pustila televizi a po pohybu na čerstvém vzduchu a různých koupelích a masážích se ve 20h otočila na spací bok a už to řezala. Takže žádné ponocování nebylo. Nechodily jsme ani na tanečky pro starší a pokročilé ani na diskotéku na Hrad (jedna z nejstarších budov v lázních). Krásná pro mě byla rána. Jsem skřivan, tak jsem občas vyrazila z holemi na promenádu a dala si tři zdravotní kilometry, nebo jsem se šla modlit na Sluneční stráň při východu slunce. Chvály samy zněly z úst.

      Skvělé bylo, že jsem se v lázních dost hýbala - měli jsme nordig walking, jógu. cvičení v bazéně, na ty moje vyhřezlé ploténky jsem měla elektriku, parafín, skvělé byly koupele a masáže. Těch je ale na pojišťovnu tak málo, že jsem si připlatila další. 

       Bydlím v K. Varech, znám Frantovky, Mariánky, Konstantinovy Lázně, ale na Jeseník nic nemá. V Jeseníku cítím genius loci. Před sanatoriem Priessnitz je výhled k nezaplacení. Když jsem šla do jídelny, byly hory jednou zalité sluncem, jindy se po nich válely mraky, poslední týden se začaly barvit stromy. V noci byly nádherně vidět hvězdy. V okolí je mnoho tras pro lázeňské hosty.

      Párkrát jsem si vyslechla: "Ty jedeš do lázní? Taková mladá? Nikdy jsem v lázních nebyla. Tobě něco je? Před 7 lety jsem prožila ošklivou manickou epizodu, letos po návratu z rehab. oddělení jsem dostala ekzém, jehož příčina dosud není známa. Svědilo to tak, že jsem nemohla spát a trvalo to skoro dva měsíce. A musím říct, že na rozdíl od žen - masochistek, které chodí do práce se zlomenou rukou, přecházejí migrény i angíny, jsem se naučila mít se ráda. Pobytem v lázních vlastně projevuji lásku sama k sobě. Ano, přála bych takovou pohodu všem maminkám, zaměstnaným a unaveným mužům a ženám. Ale nebudu si vyčítat, že já můžu a oni ne. Protože většinou "jaký si to uděláš, takový to máš."

        Lázeňský pobyt byl pro mě letos částečně i duchovní obnovou. Ukončila jsem jeden vztah, který mě ničil. Jeden večer jsem si hodně pobrečela, ale byly to slzy očistné. Přijel za mnou kamarád kněz, uměl slzy utírat a udělit rozhřešení. S manželem jsme se tři týdny neviděli. Volali jsme se a po jarní krizi a hledání, co dál, jsme se na sebe opravdu těšili. Udělala jsem v Jes. důležité rozhodnutí: většinu své energie budu investovat do svého manželství. Zdenička, když odjížděla mi řekla "prorocké" slovo": "Ty se. Lído, vy....." na polovinu lidí a bude se Ti lépe žít." Skutečně je třeba zrevidovat, do kterých vztahů budu investovat a kterých ne. A chtěla bych dozrát, uvěřit, že mám svoji hodnotu nezávisle na tom, zda mi ji někdo potvrzuje slovy, esemeskami, dárky. A moje srdce žádný člověk nikdy úplně nenaplní. Kdyby to některý uměl, asi bych Boha nepotřebovala. 

        Nádherným pohlazením pro mě bylo, když mi nezávisle na sobě řekli tři lidé: "Ty máš, Lído, nádhernou duši." Nezpychnu, jen jsem Bohu vděčná, že to je vidět. Za rok a půl mi bude 50 let, je čas žít zrale a zároveň naplno. Díky, Pane, za odpočinek, za poznání, za slzy, za možnost nového začátku. 

Zobrazeno 241×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková