Tělo jako chrám Ducha sv.

V lázních si člověk své tělo uvědomuje více než ve chvatu všedního dne. Ráno se probudím a bolí mě záda. Zacvičím si a je to lepší. Protože nemusím pospíchat, vnímám každý sval, každou šlachu svého těla. Pak se napiju svěží vody. Sednu si venku na lavičku a neechám na svůj obličej působit slunce, slyším zpívat ptáky. Snídaně příjemně nasytí mé tělo, dám si lahodnou kávu. V bublinkové koupeli se kapičky roztřikují po mé kůži, zavírám oči a modlím se: "Bože, díky." Pak mě sestra zavine do deky jako miminko. Klíží se mi oči.

        Po obědě je řízená chůze. Stoupáme do kopce, srdce začíná prudce bušit, cítím své svaly, potím se, tělo funguje jako dobře promazaný stroj. Zastavujeme se u pramene. Ta voda voní. Vnímám, jak mě osvěžuje. Pak vstupíme do studené koupele balneoparku ponořeni až po kolena. Dlouho tam člověk nevydrží. Ale slunce za chviličku nohy vysuší a prohřeje a přichází slastný pocit. Začínám se samovolně usmívat.

         Připlatila jsem si masáž plosky nohy. Masér - muž se na mě zvláštně podívá. "Dobrý den. Chcete přikrýt?"

"Ani, ne."

"Ale budete mít větší pocit bezpečí."

"Tak dobře."

Dotýká se mých nohou a mě to celé bez nadsázky přijde jako bohoslužba. Pracuje poctivě, některá přitlačení na moje prsty a místa na noze bolí. Jsem opečovávaná. Masér Tomáš pracuje se zkušeností profesionála. Poděkuji mu a odcházím. Jemu přijde za chvilku další pacient, ale já si jeho doteky budu pamatovat dlouho.

     Odpoledne půjdu plavat do bazénu. Tělo - obrovský dar, se kterým zacházíme někdy tak nešetrně. Přecpáváme ho, nedáváme mu to, co potřebuje, netrénujeme ho, nebo ho naopak přepínáme. Neuvědomujeme si, že jsme pro Boha jednotou duše a těla. Kristus vzal naše tělo na sebe, nebylo pro něj ošklivé, nemravné, bylo krásné. A oslavil ho ve Vzkříšení. Duše a tělo - nebe a země. OBROVSKÝ DAR.