Report třetí aneb nejsme v nebi

Ráno jsem byla zase cvičit na záda a poté jsem šla na parafín. Mladá sestřička mě zabalila. Pak jsem jen zaslechla: "Co se stalo? Co se stalo?" A když mi po dvaceti minutách zazvonil budíček, nikdo mě nepřišel z prostěradla "osvobodit". Pak jsem šla k panu doktorovi na kontrolu. A tam seděla uplakaná paní mého věku. "Té sestřičce, která nás na tom parafínu balila, umřel tatínek.", štkala. Bolestná realita.

Pan doktor mě odhadl po svou větách. "Jste spokojená s procedurami?"

"Ano, pane doktore, jen to čtvero cvičení v jednom dni mi dává zabrat. Ale já to vydržím."

"Proč byste to měla vydržet? Já vám jedno uberu. Tady jsme v lázních!"

Po pár slovech poznal, že mám tendenci být na sebe tvrdá a úkolovat se - i v lázních. Musela jsem se smát. Asi je to dobrý lékař.

A teď jsem přijela obtěžkaná knihami, protože jsem byla v knihkupectví Domeček a v knihovně. Při prohlídce dětského oddělení knihovny mě hanba fackovala. Takový nepořádek, jaké mám v knihovně já, nemají nikde. Inu, podnět ke zlepšení. V knihkupectví měli hodně knížek se slevou, tak mám dárky.

A teď jdu na oběd. Ahooooooj:-)