Jesenické lebedění - osoby a obsazení

Za dva dny končí tři týdny mého lázeňského pobytu a já můžu hodnotit.

      Byla jsem tu opravdu moc spokojená a skvěle jsem si odpočinula. Baví mě pozorovat lidi a o ty v lázních Jeseník vskutku není nouze. Tlustí, tencí, velcí, malí, miminka, vysportovaní borci i lidé s obrovskou nadváhou, kteří funí i v křesle. Největšími protipóly byli dva muži - vystylovaný Břéťa, který s námi chodil na nordic walking, a "zvláštní přírodní úkaz" masér Tomáš. I když je Břéťa potetovaný a má peercing, je na pacienty velmi milý, umí pochválit a je s ním legrace. Masér Tomáš byl pro mě zjevením. Malej ale šikovnej s pronikavým pohledem a velmi zdatnýma rukama. Protože masáž od něj byla provedena opravdu skvěle, donesla jsem mu na další setkání jako dárek knížku Papiňák. A on mi začal povídat o tom, že píše básničky. Dal mi je přečíst. Ale neměl je vytištěné v tiskárně, ale pouze v ruce v jednom exempláři. A mailovou adresu nemá, na co.

       Záhadou byl pro mě pan Jiří z elektroléčby. Když mě jeho kolegyně zabalila na parafínu do prostěradla, tak jsem vždycky slyšela, jak lžící zvoní o sklenici. Pan Jiří je tak hubený, že jsem si říkala, že asi musím často jíst, aby vůbec žil, typický člověk s velmi rychlým metabolismem. Pak jsem ale zdá se záhadu rozkuštila. Když jsem jednou přišla na parafín, pan Jiří měl v půllitru mátový čaj a "jedl" ho lžící. Zřejmě měl ale i nějakou krmi od manželky ve sklenici.

         Některým chlapům jsem přidělila přezdívky. Vedle v pokoji bydlí Poletucha. Zřejmě je to neurotik, ale taky kuřák, a ti zde nemají na růžích ustláno. Ke kouření je tu vyhrazen nějaký koutek za budovou. Poletucha je takový free mužík mého věku většinou ve svítivém zeleném sportovním triku. A zřejmě je v mánii, moc nespí.

          Chlubil alis Jaguár chodí zásadně na jdílo později než ostatní, zřejmě aby byl viděn. Při společné chůzi jsem se dozvěděla, že má jaguára. Já ale ani nevěděla, že je to velmi drahé auto. Ovšem styl, jakým Chlubil mluví, je veskrze protivný.

          A ještě je tu Mstný Kocour. Už dvakrát mě zval ve výtahu na panáčka, pán, kterému není moc rozumět, nosí legrační kraťasy. A když nezabere Liduška, zabere Věrka, nebo Jana či Boženka. Hraje si na šviháka lázeňského, ale moc mu to nejde.

          Na pokoji bydlím s Janou, příjemná, milá, nasmějeme se. Obě jsme přivezly té druhé špunty do uší. Nejsme žádné pařičky, v 21 jsme v posteli a je nám blaze. U stolu sedím s Marií, chytrou ženou, chodíváme spolu po večeři na pivko. Už jsme toho hodně probraly. Nesnáší ryby a miluje modrou barvu.

          Vrchovatými hrstmi jsem si tu dopřávala pobyt na čerstvém vzduchu, naslouchala zpěvu ptáků, chodila, pila vodu, pochutnávala si na dobré kávě a zákuscích a hlavně jsem se NIKAM NEHONILA. Můj ošetřující lékař MUDr. Kubánek byl velmi příjemný a zjitila jsem, že pochází z Nové Paky. Vždycky se usmíval a myslím, že za tři minuty odhadl, co jsem zač:-).

         Třikrát denně jsme si přišli k hotovém jídlu a jediné, co jsem tu dělala, bylo, že jsi si parkrát přeprala prádlo. Jsem moc ráda, že jsem nechtěla nikoho zachraňovat a opravdu jsem se věnovala sobě.