Psychicky nemocní a návštěva kostela

Psychický labilní lidé a návštěva kostela

Člověk většinou nemůže za to, že je psychicky labilní. Brečí častěji než je běžné, rozruší ho zdánlivá maličkost. Někdy se chová iracionálně a nevyzpytatelně.

Sama mám diagnostikovanou bipolární poruchu, ale Bohu díky už se dva roky cítím velmi dobře. Ovšem jsou věci, které mnou dokážou zamávat. Po letošních velikonočních obřadech jsem si uvědomila, jak emočně náročné jsou. Třeba Velký pátek, kdy jsem se společně modlili křížovou cestu, pak vyslechli pašije a uctívali kříž, jsem byla jak vyždímaná. Vím, že není důležitý pouhý soucit s trpícím Kristem, ale stejně to člověka prostě sebere. Navíc jsem četla pašije a zpívala žalmy. Byla jsem opravdu unavená.

Taky mi došlo, že má-li někdo sociální fóbii, možná z tohoto důvodu do kotela nechodí vůbec. Ty lidi kolem sebe prostě nestráví. Ještě když sedí blízko, potahují, ruší. Musím říct, že například u nás v kostela si tolik lidí něco špitá, že o tichém místě k modlitbě nemůže být řeč. To se mi lépe modlí doma v obýváku. A ještě když tam potkáte zachmuřené tváře, někdo vám místo pozdravu hned vyhubuje, tak to tam lidsky člověka prostě netáhne.

Když jsem měla deprese, nemohla jsem do ksotela chodit vůbec. Mně tam bylo zle, často jsem se celá roztřásla, rozplakala. Zajímalo by mě, jestli toto kněží vůbec vědí. A třeba pro člověka s depresemi je nemožné vlézt do potemnělého kostela a do zpovědnice. Při mánii jsem zase měla náboženské bludy a opět jsem nemohla do kostela, protože se moje mysl ještě víc rozjitřila a rozbláznila. A nebyla jsem schopná zpracovat velké množství emočních ponětů. Bylo to strašné. Bohu díky se našel starší kněz, který se mě "dálkově" ujal a po mailu mi radil.

Dnes už chápu, že i pro hluboce věřícího katolíka, který chce žít ve společenství církve, mohou přijít období života, kdy není dobré, aby chodil do kostela. Je vynikající, pokud ve farnosti žije kněz, který má pro takového nemocného pochopení a je ochoten přinést Eucharistii k němu domů.

Jsem velmi vděčná P.Petrovi, který mě provedl obdobím depresí, jezdil se se mnou modlit a udělil mi i svátost nemocných. Deprese jsou strašné v tom, že máte pocit, že i Bůh vás opustil, když vás nechává prožívat tak strašlivou úzkost a temnotu.