chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Jsou jiní

20. 5. 2014 14:30
Rubrika: zamyšlení

Jsou jiní…….

V posledních pár dnech jsem si to potvrdila třikrát. Muži mají k lidským bytostem jiný postoj než ženy. Jeden můj známý psycholog mě vnímal nikoliv jako psychicky nemocnou kamarádku, ale jako zajímavý případ. Když se v jedné přípravné třídě u mé kamarádky vyskytl problémový chlapec, navíc ještě cizinec, který zřejmě zažíval velkou samotu a proto řval jako tur a chtěl k mamince, ředitel se k tomu postavil cynicky.Prostě prohlásil, že ho ze třídy vypíše. Ale ta moje kamarádka učitelka vnímala, že je tomu klukovi prostě zle, že se jen těžko přizpůsobuje a byla svědkem i dosti krutého zacházení z tátovy strany. A včera poslední případ. Do knihovny přiběhla mladá holka, byla to naše bývalá sousedka, z problémové rodiny. Maminka nepracovala, nejedla, jen kouřila, téměř nevycházela z bytu. Když jim hrozila exekuce, chtěla si k nám dát do úschovy pračku. A tato sousedka chtěla Bibli, ale nějakou normální. Na faře dostala kralický překlad spolu s ekumenickým. V knihovně se chovala poněkud hystericky a starší čtenář, když odešla, se jen tak podivně pousmál a řekl: „No jo geny.“ Řekl to tak, že jsem pod tím slyšela: „Ta je ale bláznivá.“ Já viděla člověka nešťastného, hledajícího, který jako by křičel „už mi někdo pomozte.“

            VĚŘÍM, ŽE TO NENÍ STEJNÉ U VŠECH MUŽŮ, ale muži zřejmě častěji vnímají druhé lidi jako OBJEKTY, které je buď příliš nezajímají nebo které jsou naopak objektem jejich zkoumání. Většina žen vnímá druhé lidi jako BYTOSTI, OSOBY. Muž bývá více vybaven rozumově, žena intuitivně. Postoj ženy k jiným lidem možná souvisí s mateřstvím. Jiná bytost je po devět měsíců její součástí.

            Musím se přiznat, že postoj kamaráda psychologa mě téměř šokoval, než jsem si ho rozumem rozebrala. Nad postojem ředitele školy jsem se rozčílila. On by ho jednoduše z té třídy vypsal, aby se s ním jako „ s problémem“ nemusel zabývat. Ale žena vidí dítě, které bylo převezeno do cizí země s úplně jinou kulturou, nerozumí místní řeči a je velmi osamocené. Proto zlobí, proto řve, proto se nechce přizpůsobit. Je to způsob obrany, aby přežilo. A v té sousedce, která navštívila knihovnu, jsem viděla děvče, které neví, kudy kam. Které je sice nezralé, tápe, ale chce se nechat pokřtít. Nikdo jí např. neřekl, že má číst nejdřív Nový zákon a pak teprve Starý. Možná nikdo z té fary, kde byla se zeptat, neměl chuť nebo čas se jí více věnovat. Zdála se jim jen potrhlá.

            Ano, nemůžeme všem pomoct, všechny spasit, všechny chápat, ale co můžeme je ve všech vidět lidské bytosti s nějakou minulostí, s nějakým životním vkladem, ale i s nějakou budoucností a potencí. Nesnižujme je na objekty a případy.

 

                                                                                              20.5.2014

Sdílet

Komentáře

jjkohoutek Já myslím, že to není v mužství/ženství ale v osobnostech těch konkrétních lidí.

Krasnazena Děkuju, kohoutku, trošku jsem si rýpla a čekala, kdo se ozve:-)

lenkat Souhlasím s jjpkohoutkem.

Krasnazena Bylo to jinde.....

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková