Filmové exercicie

Čtyřdenní filmové exercicie u jezuitů v Kolíně

Na duchovních cvičeních nebo víkendových obnovách jsem už byla, na filmových nikdy. Tušila jsem, že cílem bude meditovat nad filmy, přemýšlet nad tím, jak souvisejí s mým duchovním životem, s mým vztahem k Bohu, s modlitbou.

            Meditovali jsme nad filmy režiséra Terrence Malicka, jehož poslední film Strom života získal na festivalu v Cannes Zlatou palmu. P.Petr Vacík, mladý jezuita, je odborníkem na Malickovo dílo. Jeho filmy můžeme nazvat jako transcendentální.

            Náš denní program vypadl zhruba takto: v 9h byla přednáška v filmu, který jsme viděli předchozí večer. Po něm byl čas buď na tichou meditaci nebo na osobní rozhovor s exercitátory. Následovalo společné sdílení filmu. Nešlo o to, jaký byl film po technické stránce nebo jak se mi sám o sobě líbil, ale jak mě zasáhl, co mi pomohl pochopit. Poté byl oběd a ve 13,30 jsme tentýž film mohli vidět znovu. Když jsme se právě nedívali či nemeditovali, mohli jsme chodit na procházky nebo se modlit v kvadratuře kláštera. Zjistila jsem, že vyjít ven do města, kdy po opuštění bran kláštera hned začíná rušná silnice, mi vůbec nedělalo dobře a velmi mě to rozptylovalo.   

            Byla jsem nadšená z kaple. Je zasvěcena Božskému srdci Ježíšovu. Oltářní obraz z dílny Marko Rupnika znázorňuje Krista. Malba na okně je Duch sv. se svými symboly větrem, vodou a ohněm. Na stěně visí obraz P.Marie, klečící služebnice. Většina účastníků duchovních cvičení byli buď studenti nebo čerstvě pracující (a zřejmě „sovy“). Ráno kolem sedmé bylo v kapli prázdno a já jsem kromě tiché modlitby mohla Pánu zpívat žalmy. Také jsme používali k bohoslužbě speciální kalich – byl to vlastně strom – vinná réva s kořeny pevně usazenými v zemi. Větve hnaly nahoru, kde byla skleněná miska a ní kovové listy. Když jsme přijímali z kalicha, byl uvnitř vidět rubín – symbol Kristova srdce.

            Nejvíce mě zasáhl film Nový svět, který Malick natočil v roce 2005. Vyšel na DVD, tak si ho kupteJ Už jsem dlouho nezažila takové „osvícení“, vhled, který mi Pán dal díky jedné scéně filmu. Takový zážitek si člověk nevyrobí, ten může jenom s vděčností přijmout jako dar.  Dalšími zhlédnutými filmy byly: Zapadákov, Tenká červená linie a Nebeské dny. Tenkou červenou linii jsem nestrávila vůbec. Byl to válečný film a mně se z něj dělalo špatně, tak jsem to po hodině sledování vzdala a šla spát. Když už se rozhodnu na filmy podobného ražení jít do kina, tak jedině s Jendou, aby mě držel za ruku….            Trochu jsem cítila handicap vůči těm mlaďochům, co se týče jazykové vybavenosti. Anglicky zvládali skvěle. Mnozí by ani nepotřebovali titulky k filmům.

            Zázemí je v Kolíně skvělé. K dispozici je kuchyňka, kde jsme si kdykoliv mohli uvařit kafe či čaj, pomazánky a polévky byly vynikající. Obědy vařily sestřičky.  U pokojíků jsou sprchy a WC. Mně osobně to přišlo jako „all inclusive“. Hodně si to pochvalovala maminka Monika, která doma vaří čtyřem chlapům a tady nemusela nic.

            Dozvěděla jsem se o sobě, že jsem opravdu extrovert „jako prase“ a třídenní silentium (mlčení) bylo pro mě až, až. Od středečního večera až po nedělní oběd jsme nemluvili, pouze při osobním rozhovoru nebo při vzájemném sdílení. Jsem pak plná pocitů, myšlenek, někdy i zmatků. A ještě mě pobavilo, když exercicie skončily, tak šla skupinka zbyvších do čajovny. No, to mě by samotnou nikdy nenapadlo. Já preferuju jednoznačně hospodu s dobrým pivem. Tož nejsem žádný akademik ani „intoš“, leč praktická ženštinaJ))))))))))))))))))))))))))))