O lenosti

V knize Přísloví v bibli najdeme těžko uvěřitelný výrok: "Lenoch sáhne rukou do mísi, ale k ústům už ji nevrátí." Je tohle vůbec možné? To je něčí lenost silnější než chuť k jídlu???

Jedna moje přítelkyně mi ve věci lenosti otevřela oči. Vnímá jako učitelka na střední škole, že neexistuje pouze lenost tělesná, ale také lenost duševní a já dodávám i duchovní. Naše lenost jít pěšky pět minut jednu zastávku po městě, lenost vyšlápnout si na výlet, lenost jít cvičit atd.

Existují ale ještě jiné odnože či odstíny lenosti. O lenosti odpočívat existují celé knihy. Bývá za tím lenost uspořádat si svůj čas. A nejvíc mě štve, když to ještě ti workoholici dávají na odiv, pyšní se tím a na nás, zdravě lenošící jedince, se dívají skrt prsty!

Velmi zhoubná zdá se mi býti lenost myslet. Vidím to téměř denně u mě v knihovně, když chodí děti na besedy. V každé třídě je pár nadšených snaživců. Někteří se hlásí tak, že vyskakují a vykřikují: "Jáááááááááá, sííííííííííííííííííím." Ale těch je pár. Další skupinu tvoří takoví přiměření spolupracující. Pak ale existuje početná skupina spáčů. "Hlavně po mně nic nechtějte, nechte mě v mém klídečku." Když se jich na něco zeptám, čtu v jejich tvářích bolestný výraz - myšlení bolí. Ano, lenost myslet, lenost se vzdělávat, lenost učit se nové věci. Nejen tělo se může obalovat špekem, představuju si taky takový "neprodyšný" mozek. K čemu taková duševní lenost vede? S ničím si nebudu pálit prsty, je to moc práce, nebudu se do ničeho angažovat, co bych z toho měl. Školu nějak prolezu. A když mě nikam nevezmou, půjdu na pracák.

Dalším "odvětvím" lenosti je pohodlnost, nechuť k fyzické práci. Ale za to můžou i rozmazlující maminky. Večeře až pod nos, všechno za děťátko zařídíme, svačinky připravíme, oblečení upravíme, s úkoly pomůžeme. Pomáhat doma s vařením či úklidem nemusí, má přece hodně práce do školy!

A takovému našemu lenoškovi se život scvrkne na nutnost jít do školy, nějak to tam přečkat, jít pařit, chlastat, užívat si, v sobotu dlouho spát, posadit se k počítači, chatovat, pojídat brambůrky. Ale hlavně, hlavně klídek....

A lenost duchovní? Lenost se modlit, snažit se budovat živý vztah s Bohem, nechuť vzdělávat se ve víře a mnoho dalšího.

Každý z nás má k některému druhu lenosti sklony. (Blbé je, když ke všem:-) Tady nezbude nic jiného než vytáhnout na tu potvoru všechny zbraně.