Desatero

Desatero - Ex 20, 1-17

(J.Beneš - Nevystižitelný Bůh - v rozhovoru s Petrem Vaďurou - Vyšehrad 2010)

Vlastním smyslem jednotlivých přikázání Desatera není formulovat etické normy, nýbrž ukázat, jak se promění jednání člověka, do jehož života vstoupí Bůh. (tak tohle byla pro mě skutečná novinka).

       Vyvedení z Egypta je totiž možno chápat jako obecnou náboženskou zkušenost, kterou může prožít člověk, který na vlastní kůži prožil podobné velké osvobození. České slovo „přikázání“ souvisí s příkazy či zákazy. V Desateru však stojí: "A promluvil Bůh všechna tato slova - Desatero = Dekalog = Deset slov. Slovesa jednotliv. přikázání nejsou v hebrejštině uvedena v rozkaz. způsobu, ale v oznamovacím.

            Smysl dává Desateru první přikázání, které před všemi ostatními stojí v čele a jehož obsah je velmi důležitý. "Já, Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvádí ze země sevření, z domu otroků." Slovo „Egypt“ lze přeložit slovy "země dvojího sevření". Text říká, že POKUD HOSPODIN SE SVÝM VYSVOBOZENÍM VSTOUPÍ DO ŽIVOTA ČLOVĚKA, ZPŮSOBÍ V NĚM RADIKÁLNÍ ZMĚNY. Nejprve promění stav čl. –

z otroka se stane svobodná bytost a potom to ovlivní kvalitu života - právě to popisují jednotl. přikázání Desatera.

Není-li Desatero etickým kodexem vyjmenovávajícím, co všechno je člověku zapovězeno, jaký je pak jeho účel?

Informovat nás o následcích Hospodinova jednání v našem životě. Cílem textu není přimět nás k životu podle Božích norem. Pokud nám totiž schází základní první přikázání, pak se sice můžeme ovládat, nekrást a nevraždit, ale těžko způsobíme,aby se nás např.nezmocnila zlá touha a dychtění.

Funkce Desatera - dovádět nás k pokoře a k vědomí naší úplné závislosti na Bohu

Jednotlivá přikázání: Jan Heller - Hlubinné vrty - Kalich 2008

pozn. Výčet Desatera neodpovídá tomu, jak ho známe z katechismu

1.přikázání doslova zní "Nebude pro tebe jiný Bůh proti tváři mé". Má v Desateru ústřední význam, proto také stojí na prvním místě. Tento význam stále trvá. Dostává se do popředí tím více, čím více model se kolem nás uctívá a hemží.

2. přikázání - doslova "Neuděláš si vytesaninu" Vytesanina označuje modlu. Starozákonní zákaz zobrazovat Boha znamenal, že Bůh nemůže být poznatelný, uchopitelný a manipulovatelný. On sám svobodně určuje prostředky a způsoby, jimiž se projevuje. Kristu se "obraz neviditelného Boha" –

(srv. Ko 1,15). Kristus nezobrazuje Boha tím, jak vypadá, ale tím, jak jedná. "Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná tvář Páně, a tak jsme proměňování k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně." 2K 3,18

3. přikázání-  zneužití jména

V pozadí třetího přikázání je pojetí, že jméno je součástí nositele, že tedy nositel jména je v něm tajemně přítomen. (to u mě se rodiče úplně trefili:-)

            Zneužít Hospodinovo jméno může čl. nejen tím, že s ním bude magicky zacházet a vymáhat splnění svých cílů, ale i křivou přísahou či lehkovážným vyslovováním Božího jména.

4.přikázání - Den odpočinku

Ústředním pojmem celého přikázání je výraz "přestání" - šabbat- přestat, odpočinout, slavit

Sobota (ev. neděle) je tedy dnem, v němž se nežije z vlastní práce, ale z Boží milosti. Den odpočinku je zpřítomněním ráje.

            Izraelci museli v Egyptě pracovat nedobrovolně a nepřetržitě. Vyvedení z Egypta znamenalo konce otroctví. Vracet dnu odpočinku původní smysl a význam je součástí našeho náboženského poslání!

5. přikázání - Úcta k rodičům

"Vážit si" neznamená totéž co "uctívat" Otec a matka v biblickém smyslu nejsou jen tělesní rodiče, nýbrž ti, v nichž se dítě poprvé setkává s Božím slovem. Jestliže otec a matka nežijí v lásce a v pravdě, zastiňují a ztěžují svým dětem výhled k nebeskému Otci a jeho lásce.

6. přikázání - Nebudeš vraždit

Toto přikázání má své původní místo ve společnosti, která ještě zná trest smrti a povolenou, někdy dokonce přikázanou válku. V celém Desateru jde o ochranu Boží cti a lidského života. Vražda je základní útok na lidský život. Nejde ale jen o vraždu: je třeba prospívat, chránit život a rozhojňovat ho.

            Dalekosáhlé souvislosti se otvírají tomu, kdo začne sledovat vnitřní vztah mezi tímto přikázáním a vzkříšeným Ježíšem Kristem.

7. přikázání - Nebudeš cizoložit

Zřejmě se už překladateli Jeronýmovi nebo jeho předchůdcům zdálo, že "nebudeš cizoložit" - tedy porušení manželské věrnosti, je málo a výraz překládali jako "smilnit"

            V pozdním dobách se "smilstvím" označuje každé modlářství, protože se jím rozumělo porušení smlouvy mezi Hospodinem a Izraelem. Proč je v Desateru zmíněno cizoložství a nikoli smilstvo? Protože každý počinem, nejen sexuálním Izrael porušuje Z8kon a přestupuje Smlouvu

            Sedmé přikázání nechce formovat život lidí obecně, z moralistických pozic. JE třeba nejprve vstoupit do vztahu s Bohem, uvěřit a přijmout Boží smlouvu. Pak teprve pro ně Desatero platí, pak jim může být směrnicí a pomocí.

            Srovnáme-li SZ a NZ, pak NZ je přísnější. Sledujeme-li výroky SZ, vidíme, že novozákonní příkazy přibližně odpovídají požadavkům, které SZ vyžaduje od kněží. To je ve shodě s posláním křesťanů -. být královským kněžstvem.

8.přikázání - Nebudeš krást

nejpůvodnější význam "tajně odložit" Nestačí jen nekrást. Proti tomuto přikázání se proviňuje ten, kdo odpírá pomoc druhému (srv. Jk 2,15)

9. přikázání - Křivé svědectví

V Desateru v původním znění není obsažen zákaz lži. Deváté přikázání nás nezplnomocňuje, abychom striktně vyžadovali formální pravdivost u lidí stojících mimo víru. Toto přikázání má nás, lidi zasažené biblickou zvěstí, vést k pravému a pravdivému životu, jímž bychom se stávali pravými svědky Božími i Kristovými.

10. přikázání - Dychtění po cizím

Židovská teologie vypracovala učení o škodlivosti žádostivost jako takové. Jde o dychtivost jako posedlost. Nestačí jen nezabíjet a nekrást, ale je třeba čelit ve vlastním srdci. Je třeba dál čelit ve vlastním srdci ve vlastním srdci.

Desatero ukazuje cestu ze zajetí (egyptské otroctví) do nové svobody. Desatero bylo dokumentem svobody, který Hospodin dal jako dar svému lidu. Proto je Izrael nepřijímal jako břemeno, nýbrž jako dar a podnět k vděčnosti.

V jakém smyslu je Desatero jako dokumentem svobody?

Milovat Boha a bližního respektuje jejich svobodu.

            Respektovat svobodu Boha a bližního může jen ten,kdo je sám svobodný z hříchů a sobectví. DESATERO JE TEDY PRAVIDLO ŽIVOTA, NIKOLIV SOUBOR ROZKAZů, JIMIŽ BY SE ČLOVĚK SÁM VYSVOBODIL  Z HŘÍCHU A ZALÍBIL SE BOHU.