chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Pustinami Slavkovského lesa

24. 5. 2010 14:13
Rubrika: deníček

V sobotu 22.května se odvážlivci v čele s Chrošťomilem - Janem Křivancem vydali na putování Pustinami Slavkovského lesa. Na nádraží ve Varech se nás sešlo devět. Jaké bylo naše překvapení, když jsme před sokolovskou cukrárnou zmerčili obrovskou grupu chebskou! Pan cukrář byl asi překvapen náporem lidí v sobotu o osmé hodině ranní. Posíleni kávičkou, čajem, sladkostmi nebo zmrzlinou jsme se přesunuli na městskou dopravu každý s dvanácti korunami v dlani a jako za starých časů je vhodil do automatu při vstupu do vozidla:-)

            Putování slavnostně zahájila Lidožroutka u rozcestníku na náměstí v Březové u Sokolova. Každý odhodlaný poutník dostal na posílenou HORALKU. Zjistili jsme, z jakým měst a míst pocházíme. Účastníkem z největší dálky byla Lída z Martinic v Krkonoších, nejstaršími, ale duchem velmi mladými odvážlivci, Petr zvaný Sokol a Brigitka. Chrošťomil z radosti nad „úrodou poutníků“ téměř levitoval:-). Už po pár kilometrech jsme zjistili, že pokud nechceme skončit v močále, musíme dávat dobrý pozor na značky nebo se držet v Chrošťomilově blízkosti. Asi nejkrásnějším úsekem putování byla místo blízko zaniklé osady Ostrov a Žitné. U památníku na padlé v 1. světové válce vyndal Jirka Kolafa Sudetskou (tedy studentskou) pečeť a Beruška spravedlivě lámal a dával. Na trase dlouhé 27km si může každý popovídal, s kým chce. Ovšem zase pozor na to, když jdete vepředu, zapovídáte se a přestanete sledovat značky. Několikrát se nám pak potvrdilo ono biblické „poslední budou prvními“.  Pobavila mě Mirka, když se mě zeptala: „A váš manžel nechodí?“ Došlo mi, že jsem dost nezdůraznila, že mě potkalo to štěstí, že jsem Chrošťomilovou chotí:-) Pod vrchem Lesný bylo jasný, že do 15h se na vrchol nevyškrábeme. Ale se vztyčenou hlavou a rudými ksichtíky jsme o půl čtvrté padli do trávy na vrcholu. Druhá skupinka vedená Agasem na nás trpělivě čekala a společné slavení Eucharistie bylo pro mnohé krásnou odměnou.

            V Lázních Kynžvart jsme ještě načepovali Viktora a skončili v hospodě U kance. Bylo vidět, že se nám moc nechce spolu loučit, když chebští v 18.30 odjížděli. Vzájemně jsme si poděkovali za hezké společenství a na památku dostal každý účastník diplom. Pro velký úspěch si stejnou trasu můžeme zopakovat na podzim, až se stromy zbarví mnoha odstíny. Schválně,  jestli už ani jednou nezabloudíme.

 

Lída Křivancová (Lidožroutka)

 

Zobrazeno 856×

Komentáře

LuAnZdi

"Bylo vidět, že se nám moc nechce spolu loučit..." .. to se opravdu nechtělo.<br />
Bohu díky - za skvělé počasí.<br />
<br />
Lidožroutce za organizaci, Chrošťomilovi za projektaci, značení, ...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková