Dřímou v nás princezny

Dřímou v nás princezny

V našem divadle vystupoval s představením Růže pro Algernon Jan Potměšil. Je to ten herec, který v době sametové revoluce utrpěl úraz, a hraje na vozíku. Přestavení bylo dojemné a já jsem si po něm šla do zákulisí pro podpis. Jan poděkoval a s velikou úctou mi políbil ruku. Týden jsem se vznášela v oblacích a špatně spala. Nedávno na plese byl kamarád galantní – podržel dveře, pomohl mi do kabátu. Jiný mi napsal, že je rád, že JSEM. Další pochválil, že mi to sluší. Tato slova a tyto události otevřely nějakou hlubinu v mém srdci, zahrály na spodní strunu. Některé mě až vykolejily a já se své reakce polekala. Přemýšlela jsem o tom všem. Galantnost se z naší společnosti vytratila. Za mnohé si můžeme samy jako ženy, chtěly jsme být přece emancipované, rovnoprávné. Když vám muž projeví ÚCTU, najednou si uvědomíte, že jste CENNÉ BYTOSTI. Vaše hodnota nespočívá ve vaší štíhlosti, krásných vlasech nebo pěkném hlasu. Jste cenné proto, že JSTE. Dotýká se to i pravdy, kterou do nás vložil Bůh – jsme milované chtěné Boží děti. Jsme krásné v Hospodinových očích. Mnoho mužů nás buď ignoruje nebo nás vnímá jako sexuální objekty. Pro některé můžeme být pokušením nebo také „slepicemi“.

         Byla jsem jednou na exerciciích, kde jsem se necítila dobře. Onen kněz je vážený a dělá v církvi mnoho dobrého. Něco mi ale pořád nesedělo. Jednou při přednášce se přiznal, že nemá dobrý vztah k ženám. Tatínek ho vedl k tomu, aby si od žen držel odstup, že jsou to „hříšné nádoby“. Cítila jsem se méněcenná a nikdy bych už k tomuto knězi na exercicie nejela. Je třeba prosit, aby Pán tyto rány a nemocné postoje uzdravoval.

         Ale oni zralí muži, kteří ve mně probudili princeznu, těm moc děkuju. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Ti dva k sobě patří nejen v manželství. Hříchem bylo mnoho krásného porušeno. Ale „na počátku tomu tak nebylo“. Mnohým mým kamarádkám v jejich manželství chybí právě toto – nemají potvrzení od svým mužů, že JSOU CENNÝMI BYTOSTMI. Často slyší, jako jsou nemožné a neschopné. Nemají navařeno, naklizeno, snad nejsou dostatečně přitažlivé. Pokud žena ví, že je milována, dostává křídla, má spoustu sil a energie. Nepotřebuje na prvním místě od muže peníze, ale ocenění a něhu. Pokud jsou muži k ženám galantní a všímaví. Dívají nám tím najevo, že MÁME HODNOTU SAMY O SOBĚ. A toto chybí i v mnoha navenek dobře fungujících manželstvích.

         Kéž by nám Bůh dal vyzrát, abychom v našich manželstvím, přátelstvím, sesterstvích a bratrstvích vzájemně cítili, že jsem CENNÍ, že naše vztahy mohou být odrazem Boží Trojice. Bez vzájemné komunikace a bez bolesti to asi nepůjde.