Vstáváme v 6.30, Martina (spolubydlící) má rýmu. Třikrát denně si přijdeme k prostřenému stolu do jídelny a musím říct, že cítím vděčnost za všechny kuchaře, servírky, pokojské, recepční, maséry a další, díky kterým my, pacienti, tady můžeme odpočívat a nabírat sil. Procedury máme různé podle diagnóz. Ale v některých oblastech máme na výběr - chodíme s holemi na vycházky, cvičíme jógu nebo na míčích, pak ještě v bazéně a před Priessnitzem na čerstvém vzduchu. Užíváme si různé koupele. Těšíme se na masáže (ty jsme si ještě nějaké dokupila) a ráda chodím i na psychoterapeutickou skupinu. Je to práce náročná, kde člověk otvírá své nitro, ale užitečná. A manželé Kubánkovi - psycholožka Marcela i psychiatr Jan jsou dobrý tandem.
Jeseník má opravdu úchvatný genius loci. Máme možnost různých tipů tras na chození - od těch lehoučkých až po celkem náročné. Kdo si chce zlepšovat fyzičku, může i chodit rychlou chůzí po promenádě. A lákadlem těchto lázní je balneo v přírodě. V. Priessnitz léčil lidi vodou, pohybem a prací. V balneu jsou různé kádě a potůčky, kde se člověk máčí v ledové vodě a poté se zahřívá na sluníčku, pohybem nebo pořádným třením ručníkem. Už jsem vyzkoušela i sprchu. Tam je nejlepší jít večer za tmy nahý. Všude v okolí lázeňských domů jsou lavičky, kde si člověk může sednout, číst si, modlit se, nebo jen tak být.
Už mě nevytočí poznámky starších přátel, že je jim šedesát, sedmdesát a v životě v lázních nebyli. Buď jsou zdraví a to jim moc přeju, nebo jsou to workoholici, kteří odpočívat neumějí, nebo prostě nechápou, jak je možné si jen tak odpočívat. Ale při dnešním pracovním tempu, stresu, který panuje, a pošramocených mezilidských vztazích, můžou být právě lázně místem zklidnění, spočinutí, načerpání sil.
Včera jsem si večer dala tři kolečka na promenádě svižným krokem. Najednou jsem viděla srnku - koukala na mě, já na ni a bylo to krásné setkání. Nebo když starší pán přišel na jógu a když viděl ty ležící ženy, připravené cvičit, málem vykulil oči.
Mám tu i kamarádky - holky Zlíňačky, které znám z loňska. Tak samozřejmě kávička, občasný zákusek nebo Priessnitzův likér také patří k lázním.
A co já v lázních miluju? Nemusím většinou spěchat a můžu (kromě procedur, které mám předepsané), dělat to, co sama chci. A to je pro mě obrovská deviza. V neděli jsme se spolubydlící byly na poutním místě ve Zlatých horách, v koupeli se modlím růženec. A když přijde odpolední únava, dám si šlofíčka. Dnes ráno nádherně svítil měsíc a hvězdy. A já taky pociťuju takové ty malé, ale intenzivní chvilky obyčejného štěstí.
Moc Ti to přeju. Umění odpocivat je součástí umeni pracovat. Řekl John Steinbeck
Anetko, ten citát neznám, zařazuji do sbírky.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.