chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Za 50 let mě nikdy nepohladil

29. 9. 2020 11:32
Rubrika: vztahy

 

            Měli jsme teď o prodlouženém víkendu jet za manželovými příbuznými, kteří bydlí na rozhraní Plzeňského a Jihočeského kraje. Ale protože mě teď víc potřebují moji rodiče, jedu za nimi. 

            Volala jsem tedy tetě H., abych se omluvila. A řekla jsem, že náš vztah s manželem má vážné trhliny a nevím, jak to s námi dopadne…. A ona se rozpovídala. O sobě a o manželovi. Při svatbě si slibujeme lásku, úctu a věrnost. Když se podíváte kolem sebe na manžele, kteří jsou spolu 20, 30 a více let. Upřímně: kolik napočítáte párů, kde tento slib neporušili, kde se oba poctivě snaží toho druhého milovat? Mám spoustu přátel a mohu s čistým svědomím napsat, že znám asi pět, na kterých vidím, že se stále milují, pak dost těch, kteří se mají rádi, dále ty, kde to nějak jde – spíše ze zvyku, a poslední skupinu tvoří ti, kteří spolu zůstávají, protože nemají jiné východisko, řešení, nebo sílu se rozejít. 

            Strejda J. mi vždycky připadal jako milý veselý chlapík. Pravda, při návštěvě jednou za rok a dvouhodinovém pobytu se to dá sehrát jako zajímavá divadelní role. Teta říkala, že se strejda úplně jinak chová před návštěvami, než když jsou spolu sami. Ze začátku manželství žila ona v domě jeho rodičů. Žádný med! Tchyně jim do vztahu dost zasahovala a jak jsem poznala rod M., jsou to zarputilí tvrdohlavci. Teta H. si vylila srdce. Zůstala se strejdou kvůli dětem, a když zestárli její rodiče, v podstatě k nim utekla. Ale strejda se za pár let, když rodiče tetě zemřeli, přestěhoval za ní. Říkala mi: „Nikdy jsem nezažila objetí, pohlazení, nikdy mi za nic nepoděkoval.“ Tak jsem si říkala, jak třeba prožili dobu chození? A pak, jak se tohle dá přežít… A bavila jsem se s kamarádkou, která je vdaná asi šest let a něha taky vymizela. Ten, který bez ní nemohl být, který by ji láskou umačkal, najednou jako by vyhasl. Některým mužům v sexu stačí jen se ukojit, nemyslí na ženu, na to, co potřebuje ona. Jiní se nesnaží, protože nás mají jisté. Přece jsme jim slíbili lásku, úctu a věrnost. A oni ne??? 

            Nikdo, vůbec nikdo zvenčí nemůže vědět, jak to mezi manželi chodí, když jsou sami dva. Někdy se muž, ale může to být i žena, umí tak přetvařovat, že okolí vůbec nechce věřit tomu, že je vztah studený, ba někdy ani nevěří, že byl jeden z partnerů týrán. Někteří lidé jsou vynikající herci, jiní ani nehrají. „Dávám ti peníze, máš kde bydlet, tak co bys chtěla?“ Říkal mi jeden kněz zkušenost svého staršího kolegy. Jedna žena se u něj zpovídala z nevěry. Měla milence. A on jí vždycky dal rozhřešení. Protože jenom díky něze, kterou ta žena měla od milence, byla schopná zůstat se svým mužem – hrubiánem a necitou a postarat se o čtyři děti. Ano, mnozí namítnou, že měla čerpat sílu u Boha. Ale pokud je vaším jazykem dotyk a pokud prožíváte většinu radostí přes tělo, tak to nejde. Vím to sama. 

            Myslím, si, že největším zabijákem manželství je sobectví a stereotyp. Jsem vdaná 23 let a nedávno jsem se znova rozhodla, že se svým mužem zůstanu. Ale bylo to po velkém přemýšlení a bojích. Protože ono se může stát, že chcete, ale už nemůžete. Dáváte, dáváte, ale když nemáte kde přijímat, studánka vyschne. Není, kde brát. Krásné je, když je ve vztahu braní a dávání aspoň v přiměřené rovnováze. 

            Když vím, že má někdo rád mléčnou čokoládu, tak mu přece nekoupím hořkou. Když vím, že nesnáší koprovku, tam ji nebudu vařit. Když vím, že nemá rád operu, půjdu na ni s kamarádkou. Zdá se to prosté, ale kolik párů si dělá i tyto malé naschvály.    A ještě jeden vážný problém může ve vztahu nastat: když jeden chce naplno žít: cestovat, studovat, číst, zpívat, tancovat, sportovat. A druhého už baví jenom gauč a naplňování základních potřeb jako je jídlo, vylučování a spánek. To se téměř nedá skloubit. 

            Když jsem se rozhodovala, zda od manžela odejdu, protože se necítím milovaná, šla jsem do kostela. A ten den byl svátek sv. Maximiliána Kolbeho. Při kázání mi tekly slzy. Docházelo mi, co je to opravdová láska – ta, která dává život za druhého. Byla to lekce, kterou jsem potřebovala, abychom pochopila, že i já nemiluju naplno, ale s rezervami……..                                                                               

Zobrazeno 1222×

Komentáře

JzJ

Díky, Lidu, za tvou otevřenost, pravdivost, vytrvalost... a svědectví lásky, která není zadarmo...

Dubnanka

Tak to je sila....

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková