Utrpení lidožroutů

Introvert si možná nějakou dobu v karanténě libuje. Sedne si k počítači, zaleze si s knížkou do postele, vytřídí fotky, vyklidí skříně, hraje deskovky.

            Jak je to ale s extroverty, nota bene s těmi, kteří lidi potřebují jako jiní vzduch k dýchání? Jakový lidožrout, lidumil, lidopřítel se chvíli nějak zabaví. Chatuje na mobilu, telefonuje, píše maily, ale…… Pokud nemá koho obejmout, pokud nemá partu, se kterou by mohl sdílet svůj život, začne chřadnout. Jemu jednoduše chybí živiny. A tak pomalu chátrá. Nemá výživu, kterou potřebuje, a tak bledne, svaly se scvrkávají, krev není dostatečně zásobena, upadá do smutku a letargie. Když jde ven, musí se hlídat, aby neobjal prvního kolemjdoucího. Ano, snaží se krotit, postí se od kontaktů, pokouší se číst jako jeho partner introvert, dokonce začne péct, v horším případě chlastat. 

            Lidoužrout, který přišel o možnost stýkat se s lidmi, je jako námořník, který nemá dostatek vitamínu C a začne trpět kurdějemi. Ani nejlepší skype nenahradí osobní setkání. Lidožrout potřebuje cítit teplo a vůni toho druhého. Dovedu si představit, že pokud by mu vzali mobil, pokud by mu nedovolili jít na procházku, kde aspoň zahlédne jiné rouškaře, do roka umře na smutek. 

            Přejeme vám, introvertům, váš klid, to, že nikam nemusíte a můžete se nořit do svého vnitřního světa. Ale pokud vám pomřeme, bude na světě fakt, ale fakt smutno.