Mudrování knížek aneb malý velikonoční dárek

Je hluboká noc a do knihovny svítí jen lampa z ulice. Knížky spí, ale najednou se ozve vzlykot. „Proč už si mě takovou dobu nikdo nepůjčil, ach, ach?“, to z Pohádek od princezen se už jedna neudrží a začne plakat. „Jsme k ničemu, nikdo si nás neprohlíží, nikdo nás nelaská. To bych byla raději umazaná od čokolády, než takhle nepotřebná“. Ozve se Anička Básnička: „Holky si špitaly, že mezi lidmi prý koluje nějaká hrozná nemoc, nějaký korunavirus nebo co. Třeba to ale mají jen princezny a králové, když je tam ta koruna.“ Promluví jedna z nejtlustších knížek v polici Pohádky pro chytrolíny: „No, mně už je taky divné, že sem chodí jenom paní knihovnice, pořád nás přerovnává, víří tady prach a přebaluje nás. Jako kdybychom byly nějaká mrňata. Já jsem náhodou na svůj trochu opotřebovaný obal hrdý! Aspoň je vidět, že si mě děti půjčují.“

            Z regálu doporučené četby promluvila Babička klidným hlasem. „No, kolegové, slyšela jsem naši paní knihovnici Lidušku, jak si s někým telefonuje. Není to korunavirus, ale koronavirus a zachvátilo to prý celý svět.“

            „Hm, to já poznal na svých cestách jinší choroby“, ozve se Patnáctiletý kapitán. Taková cholera – to byl zabiják.“ Co kdybychom se zeptaly těch chytrých z naučné literatury, obrací oči k polici vpravo „Takový Mladý medik! No, co a tam píšou o virech?“ „No, moment, moment, musím se otevřít, str. 128 – prý nejsou vůbec vidět a můžou i zabíjet. No, teda“

            „Prosím vás, nechtěli byste spát?“ ozve se víla z Pohádek pro malé holčičky. „No, vílo, nezlob se, ale některým z nás ani spát nejde, jak je nám smutno“, promluví Míša Kulička. 

„Já si tedy rád poležím,“ na to Otesánek, „ale co je moc, to je příliš.“

„Já šel z ruky do ruky a teď tady ležím a civím do prázdna“, ozve se Poseroutka. 

„No, a my, knížky na velikonoční vyrábění, víte, jak jsme se těšily na to jarní provětrání, a nic“, povzdechnou si.

„A nevíte, kdy to skončí?“, zeptá se Neználek.

„To nevím, řekne Nevyřáděný dědeček, ale kolegové, jsme na tom dobře.“ Jsme taky v teple a čistotě. Já slyšel, že ty knížky, které budou čtenáři vracet, budou muset knihovnice vydezinfikovat a pak budou 4 dny ležet někde v karanténě.“ 

„No, to bych asi nepřežila!“ omdlívá Maková panenka. Já nesnáším ten pach desinfekce.“ 

„Ale přežila“, ozve se Hobit. Kdybys věděla, co všechno jsem prožil já!“

            Víte co, mudrlanti, zaklapněte stránky a zkuste ještě na chvíli usnout. Však ony děti přijdou. Ještě si budeme chránit stránky před jejich nenechavýma rukama. Tak si teď prostě pořádně odpočineme, ne?, poradí Babička, a za chvilku je slyšet, jak spokojeně oddychuje.