Netradiční postní doba

Většinou si v postní době něco odpíráme, více se modlíme, dáváme almužnu. Letos ale přišla nejrůznější omezení seshora. A naším postem může být to, že ta nařízení pokorně bez brblání přijmeme, přizpůsobíme se, porosteme v lásce třeba tím, že budeme těšit ty, kteří jsou sami (aspoň telefonem či svými zprávami). Protože nemůžeme na bohoslužby, máme dost času na osobní modlitbu. Můžeme třeba obnovit modlitbu s manželem či s rodinou. Kdo je prozíravý a vynalézavý, může všechno, co se kolem děje pochopit jako šanci. Špatné by bylo, kdyby nás karanténa vedla ke zlobě a zášti. To, že někdo zakašle, přece nemusí znamenat, že má koronavirus. Nebo když jde maminka s dítětem na pískoviště a je tam sama, tak prostě jen chce, aby se dítě vyvětralo. Nebo když si všimneme sousedů, kterým nemá kdo nakoupit. Ano, odříkáme se různých návštěv zábavních podniků, nemůžeme si koupit svetr hned, ale až později, nemáme zbytečně chodit mezi lidi. Ale spoustu toho můžeme. Myslím, že je to vlastně velmi podnětná postní doba, která nám může ukázat, na čem jsme závislí, zda umíme poslechnout, i když se nám některá nařízení mohou zdát přehnaná apod. Ale "kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad koronavirus nebo panika? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval."