chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Umučené ženy

30. 9. 2019 18:50
Rubrika: zamyšlení

"Morální není pouze nekamenovat, ale také nenechat se kamenovat." Pavel Kosorin

Byla jsem tři týdny v Jeseníku v lázních. Někoho člověk dostane přiděleného v jídelně ke stolu, s jiném se dá ve foyeru do řeči u kávy. Část pacientů, kteří zde pobývají, se léčí s psychickými problémy. Jedno téma má ale mnoho žen společných - jsou unaveny či dokonce zničeny svými manželi. Určitě to může být i obráceně, ale žen se v Jes, léčí více. Třeba na M. je manžel tak hnusný, že bych šla raději bydlet do jednopokojového podnájmu, než bych s ním zůstala. A K. měla první ataku rakoviny před 22 lety - manžel byl šílený cholerik, se kterým bylo velmi těžké vyjít. Myslím, že odchod od partnera je na místě tehdy, když je pošlapávána lidská důstojnost. Pokud jsme si při svatbě slíbili lásku, úctu a věrnost a z jedné strany je ta smlouva třeba ve všech bodech porušena, opravdu je nutné či správné zůstávat? 

       Jsem vdaná 22 let, někdy jsou období opravdu obtížná, dochází k nedorozumění či odcizení. Ale vím, že mě můj muž má rád. Ač to vždycky neumí dát najevo tak, jak bych to potřebovala, vážím si ho pro mnoho jeho dobrých vlastností, hlavně stálosti a spolehlivosti. 

        Jsou chvíle, kdy jsem velmi mile překvapena chováním některých manželů ke svým ženám - galantností, vřelostí, praktickou pomocí. Zvláště dva Tomášové mě až dojímají - pro svou ženu by udělali téměř cokoliv. Tomáš, který má malé děti, rychle jí v restauraci, aby mu žena mohla miminko a předat a v klidu se najíst sama. Trpělivě vysvětluje dcerkám, proč to a to nemohou. Druhý Tomáš je se svou ženou 29 let a když o ní mluví, říká: "Moje paní." Když jsme s nimi strávili pár dní dovolené, občas jsem brečela do polštáře, protože takovou míru lásky a úcty  neznám. 

        Ženy jsou šťastné, když jsou milované. Několik mých blízkých přítelkyň mi v poslední době řeklo, jak už jim doma docházejí síly. Jejich muži jsou unavení z práce, nebo nevrlí z toho, že nemají kvalitní práci. Ty ženy nechtějí moc: milý úsměv, objetí, pohlazení, ocenění toho, že se starají o domácnost, o děti. A místo toho si jich jejich muži nevšímají nebo na ně řvou. A někdy vůbec nejsou ochotni o tak závažných problémech mluvit, natož jít za knězem nebo na terapii. Někdy trápíme tu nejbližší osobu, která nám tolikrát projevila lásku, prokázala milosrdenství. Pak se objeví pozorný kolega a na průšvih je zaděláno. A některé kamarádky jsou opravdu blízko zhroucení.  Pane, smiluj se.

Zobrazeno 353×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková