chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Nedělní putování

23. 9. 2019 6:38
Rubrika: zamyšlení

Pobývám v Jeseníku v lázních. Neděle většinou mám volné bez procedur. Protože tato část republiky je od mého bydliště značně vzdálena, snažím se podnikat i výlety do okolí. Terezka je zde autem, tak jsme se domluvily na výlet k Nýznerovským vodopádům u Žulové. Jela s námi i Věrka, která je sice dosti nemocná, ale podařilo se nám ji přesvědčit, že ty čtyři kilometry ujde jako nic. Navíc je to veselá kopa, tak nám s ní na výletě i po něm bylo velmi veselo. U vodopádů si nějaká houbařka právě ovlažovala nohy, tak nás holky - poutnice i vyfotila. Pak jsme se slunily na kládách a povídaly. Picknik u auta byl také netradiční a pak hurá do Žulové do cukrárny. Cedule lákala na zákusky vlastní výroby, bylo kolem 13.h, tak jsme se těšily na bohatý výběr. Ve vitríně se ovšem krčily poslední tři kousky. Káva byla chutná, my jsme si jako dobré kámošky daly dortíčků ochutnat a pak jsme se domluvily, že na Boží horu nad Žulovou s Terezkou vyrazíme a Věrka na nás počká u auta. Slunila se zatím na lavičce na hřbitově. Povídám: "Věru, to je tak půl hodiny nahoru, 20 minut dolů, za hodinku jsme zpátky." Vybraly jsme si cestu pro náročné a Terezka se tak dozvěděla víc o křížové cestě. Kostel na vršku je zajímavý a výhledy z toho místa byly úchvatné. On byl vůbec den jak malovaný. Pokochaly jsme se a pevným krokem vyrazily dolů. Po asi čtvrt hodiny chůze nám bylo divné, že cesta je dosti pozvolná a už i celkem táhlá. Došla jsme k jakémusi hospodářskému stavení, kde nás zaujala maličká kuřátka. Už nám bylo jasné, že bloudíme. Sešly jsme dolů jinou cestou. Když jsme se domorodce zeptaly, kudy do Žulové, řekl nám: "Nejblíž je to zpátky přes Boží horu." Ale nám se tedy do kopce znovu nechtělo. Terezka zkusila navigaci. Dobré 2 km jsme si ještě zašly, abychom se pak pokorně vrátily na modrou, vylezly na poutní místo podruhé a seběhly dolů. U kostela jsem pronesla stručnou modlitbu: "Pane, dej, ať chodíme po značkách a ne podle své vůle. Ať jdeme po značce, i když vede do kopce a nám se do něj nechce." Věrka místo jedné hodiny čekala na nás hodiny tři. Naštěstí mě před cestou napadlo, že jsme si vyměnily čísla mobilních telefonů, tak aspoň o našem bloudění věděla. Jak milé bylo, když nás dole čekaly dva vychlazené birely, které nám koupila! V autě nám líčila své zážitky s vidláky z Žulové. Paní výčepní s černými zuby, špinaví chlapi ve vytahaných tričkách, baliči cigaret. Když slušně pozdravila, lidí málem vylekala. Byly jsme s Terkou opravdu unavené. Hnaly jsme, abychom v lázních stihly v 17h večeři. Ale při posezení u piva po večeři jsme se smály tak, až si přísedící odsedla. Koktejl endorfinů a piva vykonal své. A tak se tři pacošky smály jako puberťačky. 

      No, řekněte, kdo v jednom dni navštíví 2x poutní místo?

Zobrazeno 716×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková