chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Jeden den v lázních

18. 9. 2019 6:27
Rubrika: zamyšlení

Vstáváme v 6.30, Martina (spolubydlící) má rýmu. Třikrát denně si přijdeme k prostřenému stolu do jídelny a musím říct, že cítím vděčnost za všechny kuchaře, servírky, pokojské, recepční, maséry a další, díky kterým my, pacienti, tady můžeme odpočívat a nabírat sil. Procedury máme různé podle diagnóz. Ale v některých oblastech máme na výběr - chodíme s holemi na vycházky, cvičíme jógu nebo na míčích, pak ještě v bazéně a před Priessnitzem na čerstvém vzduchu. Užíváme si různé koupele. Těšíme se na masáže (ty jsme si ještě nějaké dokupila) a ráda chodím i na psychoterapeutickou skupinu. Je to práce náročná, kde člověk otvírá své nitro, ale užitečná. A manželé Kubánkovi - psycholožka Marcela i psychiatr Jan jsou dobrý tandem.

        Jeseník má opravdu úchvatný genius loci. Máme možnost různých tipů tras na chození - od těch lehoučkých až po celkem náročné. Kdo si chce zlepšovat fyzičku, může i chodit rychlou chůzí po promenádě. A lákadlem těchto lázní je balneo v přírodě. V. Priessnitz léčil lidi vodou, pohybem a prací. V balneu jsou různé kádě a potůčky, kde se člověk máčí v ledové vodě a poté se zahřívá na sluníčku, pohybem nebo pořádným třením ručníkem. Už jsem vyzkoušela i sprchu. Tam je nejlepší jít večer za tmy nahý. Všude v okolí lázeňských domů jsou lavičky, kde si člověk může sednout, číst si, modlit se, nebo jen tak být. 

        Už mě nevytočí poznámky starších přátel, že je jim šedesát, sedmdesát a v životě v lázních nebyli. Buď jsou zdraví a to jim moc přeju, nebo jsou to workoholici, kteří odpočívat neumějí, nebo prostě nechápou, jak je možné si jen tak odpočívat. Ale při dnešním pracovním tempu, stresu, který panuje, a pošramocených mezilidských vztazích, můžou být právě lázně místem zklidnění, spočinutí, načerpání sil. 

        Včera jsem si večer dala tři kolečka na promenádě svižným krokem. Najednou jsem viděla srnku - koukala na mě, já na ni a bylo to krásné setkání. Nebo když starší pán přišel na jógu a když viděl ty ležící ženy, připravené cvičit, málem vykulil oči. 

         Mám tu i kamarádky - holky Zlíňačky, které znám z loňska. Tak samozřejmě kávička, občasný zákusek nebo Priessnitzův likér také patří k lázním. 

A co já v lázních miluju? Nemusím většinou spěchat a můžu (kromě procedur, které mám předepsané), dělat to, co sama chci. A to je pro mě obrovská deviza. V neděli jsme se spolubydlící byly na poutním místě ve Zlatých horách, v koupeli se modlím růženec. A když přijde odpolední únava, dám si šlofíčka. Dnes ráno nádherně svítil měsíc a hvězdy. A já taky pociťuju takové ty malé, ale intenzivní chvilky obyčejného štěstí. 

Zobrazeno 1281×

Komentáře

langer-hans

Moc Ti to přeju. Umění odpocivat je součástí umeni pracovat. Řekl John Steinbeck

Krasnazena

Anetko, ten citát neznám, zařazuji do sbírky.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková