chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Velká radost ve Studenci

5. 8. 2019 15:42
Rubrika: zamyšlení

                                                                                                                                             

Velká radost ve Studenci

Již 22 let žiji se svým mužem v Karlových Varech, ale jezdíme stále na návštěvy k rodičům do Studence. Jako dospívající jsem zažila několik kněží, kteří mě v dobrém ovlivnili. Patnáct let působil ve farnosti jiný kněz, který byl zvláštní. Dál to nebudu nikterak rozebírat, ale do kostela jsme raději chodili do Olešnice, protože jsme chtěli slyšet radostnou zvěst. Studenec prožíval poušť nebo spíše bouři. Nikdy nezapomenu na větu jednoho kněze: „Víš, Lído, některé mše, to jsou spíš zkoušky víry.“ 

            V neděli 4.srpna 2019 jsme slavili Eucharistii s novým knězem P.Jiřím Jakoubkem. Do služby ho uvedl jilemnický vikář P.Mráz a mši celebroval ještě P. Kofroň. A narozeniny slavil jáhen František, který měl v posledních letech úděl vskutku nelehký. Kostel byl nabitý. Jak se vyjádřila kamarádka „přišly všechny klany“ – Tauchmanovi, Horáčkovi, Urbanovi, Hylmarovi a další. 

            Studenec byl vždycky aktivní farností, kde vzkvétal život – byla tu společenství manželů, modlitební společenství různého typu, mládežníci, salesiánští spolupracovníci, Schönstattské hnutí, fokoláre, charismatická obnova. Ale v posledních letech jsem na mnohých farnících cítila velikou únavu a v podstatě šlo jen o to „přežít“.            Minulá neděle ale byla ve znamení radosti – ono někdy stačí, když se kněz usmívá, když dětem žehná s láskou, když lidé cítí, že přišel rád, přišel sloužit a chce spolupracovat.

            P.Jiří dostal na uvítanou krásnou květinu a bratranec Jenda ho upřímně od srdce přivítal a vyjádřil naději, že se mu bude ve farnosti líbit a že dohromady budou účinně spolupracovat. Před kostelem zase bylo vidět radostné tváře křesťanů, kteří fakt dlouho trpěli. Lidé se vzájemně objímali a myslím, že se všichni těší na to, že se podaří farnost znovu oživit, rozhýbat a uzdravit. 

            Vím, v kostele je nejdůležitější Ježíš a jeho oběť má cenu z rukou každého kněze. Ale jsme bytosti tělesně – duchovní a potřebujeme i ten rozměr lidského tepla – úsměvu, povzbuzení. Církve by měla být nositelkou naděje, lásky, a ne strachu a zatrpklosti.

            Tak ti, moje milá rodná farnosti přeju, ať se zase vzbudíš, ať začneš opět růst a kvést a děkuju ti, že jsi vydržela tak náročné období. 

                                                                                  Tvoje Lída Křivancová

 

Sdílet

Komentáře

JzJ Lidu, Jirku vám tam moc přeju. :-) Taky vím, co to je "snažit se přežít a uchovat si víru", když kněz ve farnosti je dlouhá léta "zvláštní"... ;-)

IrenaT Také jsme tam chtěli jet, ale vnučka onemocněla. Tak někdy příště:).

organo Studeneckým farníkům to ze srdce přeju. Mám také tu zkušenost, že někdy a někde "přežít" mši sv. je zkouška víry...
Ano - do kostela by se mělo chodit kvůli Kristu a ne kvůli farářovi, ale když ona ta osoba kněze je tam opravdu dost podstatná...

dromedar (@Nerestoo)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková