Ejhle, člověk

Trávím třetí týden v nemocnici Už jsem tady něco převiděla. Iveta a Barča mi byly obrovskou oporou. S Bárou jsme spolu probděly několik noc. Jen ona se uměla drbat potichu a já jen nahlas. S Ivetou zase byla velká legrace a tím to všechno trápení bylo snesitelnější. Mám v plánu napsat novelu o tom, co jsem poslední dva měsíce prožila, dnes aspoň malé aktuální zamyšlení. Na pokoji máme paní J. Vím, že každý nepobral stejnou míru inteligence, ale paní J. se ani příliš nesnaží. Hlásí nám všechno - od neškodných hlášek, že si jde umýt hlavu, až po počet bobků, které vyrobila. Nečte a když už, tak ty drby v časopisech polohlasně komentuje. Já byla za hvězd už tím, že jsem jí vymazala z mobilu smsku .

       Sestřičky jsou tu vesměs vstřícné. Třeba Terezka má krásné rčení: "Krása střídá nádheru." Dnešek byl ale výživný. Ráno jsem narazila ve sprše na nějakou bláznivou blondýnku, která měla po zemi džíny, ponožky i spoďáry. Pak tu vidíte morbidně obézního muže, jeho bercáky bych tedy opravdu převazovat nechtěla. No a dnes několik hodin seděl na chodbě nějaký bezdomovec. A já jenom zachytila, když líčila sestřička, jak ho myli. Napadá mě, o všechno ze sebe dokáže udělat tvor, kterého Bůh stvořil ke svému obrazu. 

Já si podruhé v životě sáhla na dno. Když člověka několik týdnů svědí pokožka tak, že nemůže spát, je to na zbláznění. Ani po prášku na spaní a dithiadenu se mi zpočátku neulevilo s já jako raněné zvíře chtěla umřít. 

Mám tu noťas s malou klávesnicí a špatně se mi píše, tak zase později. Omlouvám se za chyby.