Postní doba "na tělo"

Poslední pár týdnů se zhoršovala moje bolest zad. CT ukázalo dvě vyhřezlé ploténky. Byla jsem poslední týden v březnu plánovaně hospitalizovaná na rehabilitačním oddělení. Starali se tam o mě skvěle a naučili mě cvičit tak, aby záda nebolela. Ovšem po návratu z nemocnice jsem se šíleně osypala. Pupínky všude, nejvíce na stehnech, bocích, v podpaží a příšerně to svědilo. Kdo radí "nedrbej se", ten pořádné svrbění v životě nezažil. Chystala jsem se k rodičům do Studence, místenky zarezervované. Ve čtvrtek takovéto podivné lehtání v nose a krku, do rána hnusná rýma a kašel. Tak zas nic.... Taky jsem cítila, že moje psychika se zase nějak viklá. Hned jsem se objednala k psychiatrovi. Ten je tak skvělý, že už setkání s ním uzdravuje a dokáže skvěle uklidnit. Ale ta vyrážka, alergie, kopřivka, pupínkologie či co to je, už týden přetrvává. Abych usnula, pomáhá ibalgin a rivotril. Taky bolestný růženec. Dnes jsem hned ráno zaskočila na kožní. Příčina se stejně neví. Zřejmě je to reakce na nějakou látku v infúzním roztoku. Dostala jsem kyblík masti, další léky a až výsev poleví, udělají mi biopsii, aby se vyloučila lupénka. 

      Musím upřímně napsat, že žádný půst od jídla bych už nezvládla. Ano, moudří přátelé vám jako Jobovi budou radit, že většina kožních projevů je psychosomatických. To já vím taky! Ale co mám dělat, když jsem psychicky křehká a špatná komunikace s kamarádem či úmrtí spolužáky mě velmi zasáhne. A pak přijmejte sám sebe s radostí!

Alespoň trošku už chápu, jak je těm, které pořád něco bolí. Prý se na určitý stupeň bolesti dá zvyknout, ale je to tedy fakt fuška.