Zázrak roku 2018

Zázrak roku 2018

Jako malý vánoční dárek přijměte ode mě povídání o tom, co se letos v mém životě přihodilo. V únoru zavítal do naší farnosti otec biskup Tomáš a po slavnostní mši bylo posezení na faře. Už delší dobu jsem pozorovala u oltáře nového okatého ministranta. A na tom posezení jsem si potykala s jeho tatínkem. Kluk je Kryštof a teď v říjnu oslavil první kulatiny, táta Kája už je v důchodu. Na tom posezení jsme si hezky popovídali a při loučení mě Kája objal se slovy "tohle mi tak chybí!" Dozvěděla jsem se, že jim umřela manželka a maminka Vlaďka a oni se z Chebu přistěhovali do Varů.

Když jsem Kryštofa zapisovala v knihovně do systému, tak mi diktoval adresu a já zůstala s otevřenou pusou: "Cože, vy bydlíte Sibiřská 9? My bydlíme Sibiřská 7." Kluci bydlí vedle ve vchodě. Kryštof je nádherný okatý kluk s podmanivým úsměvem. Nedlouho poté jsme šli spolu na hřiště, to už jsme se vedli za ruce a on prohlásil: "To je stejně zajímavé - já nemám maminku, ty zase nemáš dítě. To je dobře, že jsme se našli." Pozvala jsem kluky k nám na večeři a seznámila je s Jendou. V létě jsme Kryštofa vzali na dovolenou do Maďarska. Bylo hezké vidět, jak si i Jenda užívá vzájemné mazlení.

Tak jsem se stala rodinnou přítelkyní. Je to krásné i náročné zároveň - nejsem máma ani "náhrada" za Vlaďku. Musím přemýšlet, co si můžu a nemůžu dovolit. Také musím hodně dumat, jak rozdělit čas mezi ty své tři chlapy. Z počátku Jenda žárlil. Zavedli jsme tedy pravidlo, že tam budu chodit ob den. Chodím Kryštofovi číst před spaním, tedy spravedlivě se ve čtení střídáme. S tatínkem Karlem si dám skleničku nebo kafe, snažím se ho vyslechnout. Má široký záběr zálib - knihy, klasickou hudbu, krásně zpívá. Kryštof mi dal přezdívku "princezna Uršula" a s ženami to věru umí. Když přijdu na návštěvu, často se přiřítí a volá: "Lidumilka moje krásná milovaná!" Nečekala jsem, že něco tak krásného ještě v životě zažiju.

Ano, musím se snažit nešidit svého Jendu, neutíkat ke klukům, kde jsem hýčkaná, ale rozumně rozdělovat čas. Přišla jsem na to, že mi pak chybí i na sebe. Čtu Kryštofovi, už asi půl roku čtu taky nehlas Jendovi. Má to moc rád. Ale na svoji četbu už čas nemám. A musím se učit, abych ani kluky svoji láskou "nedusila". Je to náročné, ale dobrodružné. A musela bych být opravdu slepá, ale neviděla, že v tomhle má prsty Někdo Vyšší. Jenda zase chodí k Kr. do přírody. Potřebuje se otužovat.

Věřte mi, že po 21 letech manželství mít "skorosynka", který se ke mně tulí a vyznává mi lásku, je obrovský nezasloužený dar a já za všechny ty "své" tři kluky děkuju.

Lída