Nachlazení

Minulý týden jsem měla neschopenku. Rozvažovala jsem nejdřív - přecházet to, nepřecházet? Pak mi napsala kolegyně - "vezmi si neschopenku", tak jsem ji poslechla. První tři dny jsem proležela, pak jsem se postupně uzdravovala. Četla jsem knížku "Láska s chutí makronky" a byla tak sugestivně napsaná, že jsem dostala chuť péct. A taky jsem vařila obědy, připravovala večeře, každý den jsme si s manželem dávali kávu a protože má problémy se zrakem a špatně vidí v šeru, předčítala jsem mu večer. Už několik měsíců téměř nemine den, abych mu nečetla. Lehnu si na koberec, on leží na gauči, popíjíme čaj a já čtu. 

      Nejdřív mi bylo fakt mizerně a kašlala jsem jako velký pes. Pak jsem se ale oklepala a užila jsem si to. Tedy myslím upřímně, že jsme si to užili oba. Měli jsme totiž na sebe čas. A já nikde netrajdala - nechodila jsem posedět s kamarádkami, na cvičení ani do kostela. A protože můj muž má jako hlavní jazyk lásky soustředěnou pozornost, byl opravdu spokojený. Jasně, neuklidila jsem všechno, co jsem chtěla, ale ten čas byl požehnáním pro naše manželství.