Nestřídmost

Nestřídmost neplatí jenom o jídle, nestřídmý může být člověk téměř ve všem - ve sportu, v setkávání s lidmi, ale dokonce i v tak zdánlivě bohulibých věcech jako je služba druhým.

      Včera za mnou byla kamarádka a povídaly jsme se. A ona mi říká: "Lidu, ty jsi přelidněná."

Odpověděla jsem: "Ano, jako ta Čína."

Zasmály jsme se. Ne podstatě sdělení, ale tomu výrazu "přelidněná". Podle enneagramu (viz R.Rohr Enneagram) jsem jasná dvojka - člověk zaměřený na vztahy, který ale hledá u druhých často potvrzení vlastní hodnoty a i pomoc druhým může být zoufalým voláním "všímejte si mě, mějte mě rádi." A je v tom pokušení nejenom nestřídmosti, ale i pýchy. Úplně v hloubi srdce může být motiv - já to udělám nejlépe, nikdo nepomáhá s takovou obětavostí jako já. A pak můžeme snadno propadnout "spasitelskému komplexu." Jiné typy lidí musejí vycházet se sebe, aspoň občas někomu napsat, zatelefonovat, s někým se sejít. Já a mně podobní se musíme učit být sami, bez výčitek si dopřát ten luxus, že někdo pečuje o nás, nebo že neděláme právě nic pro druhé a přesto je to tak v pořádku.

     Přeženeme-li my "dvojky" či my, lidé psychicky labilní, svoje setkávání s druhými, svoji péči o druhé, může se stát, že nám úplně dojde emocionální energie. U mě se to projevuje tak, že brečím, nemůžu dál.

     Už trochu vím, jak na sebe - pravidelně si plánuji "pyžamkové dny" a i setkání s lidmi si dávkuji. Každý týden jenom jedno setkání, nejlépe dva volné víkendy v měsíci bez lidí. Pokušení je ale velké - jsem docela příjemná společnice, tak se mnou chtějí kamarádky na kávu či na víno, monoho lidí mě zve na návštěvu. Ale v mém případě je to někdy opravdu pokušení - přesvědčení o vlastní důležitosti a tomu se těžko odolává.