Horší než zápach

Horší než zápach

Jela jsem včera autobusem z Prahy do Varů. Musím říct, že jsem velmi vděčná za sluchátka, protože, co tam někdy člověk musí vyposlechnout, by asi zvládl jen světec. Pán přes uličku skoro celou cestu telefonoval. Opravdu mu vůbec nedocházelo, že je to nevhodné? To mi sluchátka ztlumila, ale paní Brblavou ne.

            Při psaném textu neuslyšíte tón řeči, tak už to pro vás nebude tak strašidelné. „No, co snad není pravda, proč do toho hrabeš? No, vidíš, spadla flaška, za to můžeš ty. A to si jako myslíš, že s tebou pojedu na dovolenou až do Netolic? To si vážně myslíš, když tady nedovedeš být v klidu dvě hodiny? Nedávej si tu čokoládu, je moc sladká, stejně to nevypiješ! Proč si sklápíš to sedadlo? Pán za tebou nemůže pohodlně sedět. Zase děláš problémy, no zase. Já se z tebe zblázním.

            Seděla jsem před touto hovornou paní a nevěděla jsem tedy dlouho, ke komu mluví. „Proč si svítíš (malá světla jsou udělána tak, aby svítila vždy jen tomu kterému pasažérovi a mohl si číst)? Mně to ruší, zhasni to.“ Co zase děláš? Co chceš? Nemůžeš chvíli sedět v klidu? No, s tebou já ještě někam pojedu. To jsi uhod, to určitě!“

            Vystoupila jsem a opravdu jsem chtěla vědět, kdo byla ta žena a ke komu mluvila. Měla velmi výrazný hlas. Cestující vyndávali zavazadla a já ji uviděla. Docela hezkou blondýnku, šedesátnici. „Jó, to sis měl vzít mladší. Snad počkáš, ne?“ Celou dobu takto surově pérovala partnera, bělovlasého pána kolem sedmdesátky. Šla jsem na městský autobus a tam stála slečna celé zkormoucená. Povídám: „Vy jste taky jela tím autobusem z Prahy?

„Ano, a seděla jsem před ní. Mám z toho migrénu.“

Tak paní si zřejmě vůbec neuvědomovala, jak nevhodně se chová a jak je trapná. Neměla pro toho muže vlídné slovo, ba ani písmenko. I „mám tě ráda“ by snad řekla tak ironicky, že by se druhému z toho udělalo nevolno. Opravdu to bylo šílené poslouchat dvě hodiny takový monolog. Slečna říkala, že si také nejdřív myslela, že takhle peskuje nějaké dítě, ale neslyšela žádnou odezvu, žádný pláč či žbrblání.

            Ta paní musela mít nějaký veliký problém. A já si uvědomila, že tohle je týraní možná horší než rány. Bylo to opravdu strašné……