Emocionální energie není neomezená

Emocionální energie je omezená

Existují lidé sobečtí, lidé spíše apatičtí a pak je tu skupinka obětavců. Ač by to možná neřekli, motorem jejich chování někdy může být touha být všemi milován, nikoho si svým chováním nerozházet, být člověkem obletovaným, chtěným, žádaným. Když ale takový obětavec, spíše obětavka, protože mezi ženským pohlavím je tento typ člověka častější, nemá žádné hranice, může to s ním dopadnout tak, že buď skončí se syndromem vyhoření na psychiatrii, zhroutí se a bude muset být hospitalizován, nebo to bude přinejmenším protiva, který bude na všechny řvát a nebude vědět proč.

            Musím říct, že jsem extrovert a pro svoji schopnost empatie, smysl pro humor a nefalšovanou přirozenost, se mnou různí přátelé chtějí trávit čas. Tu by  šla se mnou na kávu kamarádka, tu kamarád na pivo. Já sama bych chtěla číst seniorům v nemocnici, pomoci kamarádce se třemi dětmi, od které odešel manžel, pozvat na večeři osamělého kamaráda.

            Po včerejším, byť krásném setkání, jsem si uvědomila, že si ta setkání budu muset dávkovat nebo se zblázním. Vím, že se na mě starosti druhých lehce přenášejí, neumím je hned „posílat nahoru“.

            Pokud nebudu čerpat, nebudu schopná ani dávat. Sama si musím uvědomit, jak a kdy si nejlépe odpočinu. Jedním velkým pokušením je, že musím dělat a zvládnout všechno. Ale spíše bychom měli rozlišovat, k jakému úkolu právě nás Bůh volá.

            Závislosti jsou různé a já jsem závislá na lidem – na jejich povzbuzování, na jejich projevech lásky, pozornosti. Potřebujeme je každý, ale u mě je to opravdu chorobné. A uzdravit mě z toho může jedině láska Boží. V našem srdci je prázdnota, kterou nikdo z lidí nemůže naplnit. A to Ti, Bože, díky.