Dovolená s "půjčenými" dětmi

Na počátku byl nápad vzít na dovolenou kamaráda Kryštofa, kterému před 1,5 rokem umřela maminka, a kmotřenku Anežku, která je ze 4 sourozenců, a na zahraniční dovolené nemají peníze. Mám skvělé přátele a "vyžebrala" jsem na tuto dovolenou 15 tisíc korun. To se nechlubím, to říkám s obrovskou vděčností vůči dárcům. 

       S manželem docela rádi jezdíme do Maďarska. Mají tam okolo 150 termálních lázní, o kterých se nám tady může jen zdát. A výhodou dovolené v Maď je, že člověk nemusí škudlit, jako když jede třeba do Francie nebo na sever Evropy, ale může si dopřát jídlo v restauraci, zmrzlinu apod. Ceny jsou podobné jako u nás. Jezdíme tam vlakem. Rychlík z Prahy do Budapešti jede 6,5 hodiny. Musím říct, že jsem v Maď spokojená už proto, že jim nerozumím a neslyším tudíž žádné hudrání nebo nadávky. Odpočinu si od lidí.

        Kryštof je docela rozmazlený. Umřela mu máma, tak není divu, že se všichni okolo - tatínek, babi a děda snaží, aby se měl co nejlépe. Ne vždy mu to ale prospívá. Taky je to opravdu šídlo, které chvilku neposedí. Je ale velmi mazlivý a to jsem si užívala nejen já, ale i Jenda. Musím říct, že můj muž velmi stoupl v mých očích. Opravdu se Kryštofovi naplno věnoval. Učil ho lépe plavat, poslouchal ho, kupoval dětem dobroty. Kdybychom byli na dovolené sami, určitě by chtěl více poznávat okolí na výletech a méně se chodit koupat. V Kiskunhalasi (jižní Maďarsko, asi 100km od hranic se Srbskem) je moc krásný areál - venkovní plavecký bazén - 50m, dětský bazén a léčebný. Uvnitř totéž, jen plavecký je menší. 

      V neděli jsme vyrazili na do přírodní rezervace. Byla to taková polopoušť a bylo tam příšerné horko. Chtěli jsme Jendovi udělat radost, tak jsme zatnuli zuby. Neumím se moc radovat a kochat, když moje tělo není v pohodě. Snažili jsme se ale zachovati humor. Procházeli jsme vátými písky a vystoupali na Portohegy (130m). To byl výstup! V písku jsme nacházeli malinkaté mušličky. 

       Kritická pro mě byla středa 1.srpna. Jenda řekl, že močál Kolontó, který je dokonce památkou Unesco prostě musíme vidět. Popojeli jsme vlakem, pak autobusem a začalo naše putování. Jak jsem stará, tak jsem blbá a vzala jsem málo jídla i pití. Děti byly skvělé a vše zvládly. Kolem jezera jsou dřevěné pozorvatelny, kde jsme si mohly prohlížet vzácnou květenu a zvířata. Opravu bylo fascinující vidět obrovské množství leknínů a pozorovat různobarevné vážky. Ale příště na podobné místo pojedu v dubnu nebo říjnu. Určitě ne v srpnu, kdy teplota na slunci se blížila čtyřicítce. Můj muž tvrdí, že putování také přispívá k podpoře morálně-volních vlastností. To vskutku ano. Když jsme došli do Szentimre, byla jsem opravdu na pokraji sil. První pivo do mě zahučelo a najednou jsem se únavou rozbrečela. Jenda šel koupil do obchodu rohlíky a salám. Dětem jsem vysvětlila, že pláču únavou, ať si z toho nic nedělají. Prostě dospělí taky někdy brečí. Jsem žena turistova a můžu vám říct, že je to někdy opravdu veliká oběť. V příští životě si vezmu chlapa, který rád jezí autem:-)

      Naše dny na koupališti byly povedené, Jenda ale musel Kryštofa neustále hlídat, protože je to šídlo neposedné. Vynahrazoval nám to ale mazlením. Vlezl si večer k nám do postele a tulil se. Anežka, které je 12 let, vypadala spokojeně. Fotila jsem ji, aby si měla co dát na instagram. Česaly jsme se vzájemně, hodně jsme si povídaly. Jao kmotra musím říct, že mi dělá radost. Roste z ní krásná maldá dáma. Na koupaliště si brala klobouk a plážovou tašku. Langoše či smažené lupínky pro ni byly vzácností. Taky jsme hrávali Člověče, nezlob se a já hodně prohrávali. Ti malí darebové mě s oblibou vyhazovali těsně před domečkem. Vymysleli jsme si i přezdívky - Kr. byl koťátko, Jenda lasička, Anežka veverka (tak jí říkají spolužáci) a já medvědice.

      V pátek jsme snídali v cukrárně. Gabriel cukrazda byla vybavená starodávným nábytkem a hlavně v ní měli asi 15 druhů vynikající zmrzliny. Nejdřív si každý z nás vbral zákusek, já si dala latté a pak jsme si pochutnali na zmrzlině. Jenda měl punčovou a kávovou, Anežka rafaelo a snickers, Kryštof lesní lody a citrónovou a já pomerančovou a bezovou. Dávali jsme si ochutával a bylo to fakt dovolenkové posezení. Když jsme došli k modernímu baptistickému kostelu zvolal Kryštof: "Do kostela né, na koupaliště!"

     Kouzelné bylo, když mi Kr. mazal záda krémem po opalování. Když mi začal zidělával zapínání u podprsenky, rozesmála jsem se a řekla mu, že si to udělám sama, páč má na takové věci ještě čas....

      Cesta domů byla dosti úmorná, trvala 15 hodin, ale ušetřili jsme asi 500 Kč a v UL se ještě osvěžili chlazenými nápoji. Bohu díky za ochranu.