chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Bojovnice

28. 6. 2018 16:10
Rubrika: zamyšlení

Tento týden jsem se setkala s několika bojovnicemi. Kamarádka M. má za sebou období, kdy hodně pila alkohol, a anorektické období. V dětství ji týrala máma. Tento týden přišla a hlásila mi, že je DiS. Srdečně jsem jí pogratulovala. Je velmi manuelně šikovná - maluje, tvoří. Snaží se pomáhat ženám s problémy jako měla ona sama. Je k nim dost tvrdá, musí. Sama mi říkala, jaké stavy někdy zažívá. Pokud člověk trpěl nějakou závislostí, je život každodenním bojem. Pro abstinující alkoholiky musí být někdy velmi obtížný i běžný nákup v supermarketu. Ty láhve jsou všude. A M., která je velmi štíhlá a které mnohé ženy její postavu závidějí, si někdy musí stoupnout před zrcadlo nahá a říct si: "Ne, nejsem tlustá, takhle tlustá žena nevypadá." Při každém jídle bojuje se svým špatně nastaveným mozkem. Ale už nad ní ta mrcha nemá navrch.

         Kamarádka T. zase prožívá velké úzkosti, které ji znesnadňují běžný život, mívá průjmy. Našla si psychoterapeutku, hledá kořeny svých problémů. Pokud člověk začne chodit na terapii, zpočátku je mu spíše hůř. Jak když lékař řízne do vředu a hnis se vyplaví, šití bolí i hojení rány. Ale ona ví, že kdyby tento bolestný procest nepodstoupila, její úzkosti se budou spíše zvětšovat a bude tím trpět její rodina. Rozmotává rodinné vztahy a jiné bolesti.

         Já sama vnímám, jak se na mém psychickém zdraví podepsala příliš striktní katolická výchova mých rodičů. Moje konání, ba i myšlení bylo často motivováno strachem. Na střední škole jsem byla vyčleněná, vyřazená. Pořád jsem bojovala za svoji mravnost, za správné zásady. Ten boj mě velmi vyčerpal. Až tak, že jsem po 3.ročníku SŠ skončila na psychiatrii. Mám své rodiče velmi ráda, ale zároveň, aby mohlo dojít k uzdravení a posunu, musím si přiznat, co mě poznamenalo, s čím jsem se neuměla vyrovnat. Musím to jasně pojmenovat. Velmi se mi ulevilo, když se našlo několik kořenů mých problémů. Rozkvetla jsem. Po bolestné zkušenosti dvou hospitalizací žiju poměrně hezký život.

       Spousta lidí má nějaké problémy, trable, v mnoha z nás jsou různé ostny, bloky. Je třeba majít odvahu a svoje nitro otevřít, ránu začít léčit. Jinak se může stát, že něco v nás začne bujet jako rakovina a už bude pozdě.

       Moc děkuju za všechny bojovníky a bojovnice. Vstávají, padají, pláčou, ale žijou a mění se. Aleluja.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková