chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Vyhaslá manželství

22. 5. 2018 22:25
Rubrika: vztahy

Vyhaslá manželství

Jsem vdaná 21 let, tak už nějakou zkušenost žití v páru mám. Hodně se mluví o rozvodech, ale méně už o manželích, kteří spolu sice zůstávají, ale láska vyčpěla, úcta se vytratila a věrnost někde ještě zůstala, jinde už ne.

Vymyslela jsem si pojem "vyhaslé" manželství. Nejvíc mi totiž k manželství sedí přirovnání s ohníčkem. Na oheň buď přikládáte a hoří, nebo nepřikládáte a ohýnek pomalu vyhasne. Mám poměrně dost přítelkyň, se kterými mluvíme docela otevřeně. U mnohých právě k onomu vyhasnutí došlo. Neříkám, že tam ještě nedoutnají jiskřičky, ale plamínek už mnohde nehoří. Ani my s manželem teď nejsme ohýnkem, u kterého by se druzí rádi hřáli. Někdo nemá kvalitní palivo, jiný neví, kde ho sehnat, další nemá sílu přikládat.

Manželství není něco, co spadne z nebe. Nesouhlasím s tím, že někdo má štěstí a ono se mu to vyvede, a druhý smůlu. Ano, v manželství je velkým rizikem, když ho jeden přestane chtít budovat. Kdybychom si opakovali manželský slib, tak bychom tak lhostejní k sobě nemohli být! "Slibuji, že ti zachovám lásku - co se pod tím všechno skrývá? Jak na to konkrétně? Určitě Ti nebudu dělat naschvály, budu k tobě mluvit tvým jazykem lásky. Budu se snažit ti dělat radost, pomáhat ti.

Úctu - když někdy slyším, jak spolu manželé mluví, ale hlavně jak mluví jeden o druhém, běhá mi mráz po zádech. "No, jo moje stará, ten můj chlap...."

Věrnost - V některých křesťanských manželství si věrni jsou, tedy aspoň tělesně. Může v tom být někdy dokonce nechuť cokoliv měnit, malá příležitost někoho jiného si najít, snaha chránit děti. Určitě to není málo, ale.....

Jak je možné, že tolik investujeme do pracovní kariéry, do vybavení bytu, do svých koníčků, někdy i do jiných vztahů a na ten ohníček manželské lásky nepřikládáme? Pravda po dvaceti letech se do vztahu může vkrást stereotyp, únava. To, co jsme zvládali mnoho let snášet, už nám nějak přeroslo přes hlavu.

Osobně nedokážu žít bez lásky, bez malých drobných radostí, bez překvapení, bez dárků. Nedokážu se smířit s šedým průměrem.

Pokud člověk do manželství neinvestuje, může se stát, že si partner najde někoho jiného, že se rozvedeme, aniž bychom měli nějaký opravdu závažný důvod, nebo že ve vztahu setrváme, ale budeme smutní, otrávení, naštvaní, unavení. Vnímám, že se někdy přestaneme snažit, protože už máme toho druhého jistého. Proč bych ještě nosil ženě květiny, dárky, dělal jí radost? Ona je katolička, tak se se mnou nerozvede. Ale co když ta moje ženuška je v jádru velmi smutná, cítí se nemilovaná. To je přece vážný argument. Chápu ženy, které se znovu zamilovaly, a z takového vyhaslého manželství odešly. Zvláště když se třeba několik let snažily. Přikládaly jen ony a ohýnek čmoudil.

Jak z toho ven? Nějaké možnosti jsou - párová terepie, manželská setkání, četba nějaké dobré knihy o partnerství. Ale bez dobré vůle obou manželů to půjde jen stěží.

 

 

Zobrazeno 2025×

Komentáře

Petr Steinbauer (PetrST)

Děkuji, Liduško za tento článek. Myslím si, že je důležité, aby svět (zvláště ten křesťanský) měl ponětí o tomto syndromu "vyhaslého manželství"!

Krasnazena

@PetrST-často před mnoha věcmi raději zavíráme oči.

Petr Steinbauer (PetrST)

Bohužel se tak děje ?

Dubnanka

Lidu, díky....

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková