chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Nemít Boha na distanc

7. 12. 2017 13:15

Rekolekce s o.biskupem Tomášem Holubem na téma Nemít Boha na distanc

Na ticho a na zastavení v uspěchaném světě jsem se moc těšila. A potěšilo mě i to, že biskup Tomáš nám věnuje dva dny svého času a nabídne nám svoji kněžskou službu.

            Pod názvem „Nemít Boha na distanc“ jsem si neuměla přesně představit, na jaká témata promluvy budou. O to víc mě potěšilo, že všechny byly o radosti – o radosti ze stvoření, z odpuštění, z víry a ze společenství.

            Ke každému tématu jsme dostali nabídku několika úryvků z Písma k rozjímání. Oslovilo mě, že často zapomínáme děkovat za věci a události, které nám připadají běžné. Děkuje někdo z nás za to, že ho nebolí záda? Ne, skuhrá, když ho bolet začnou. Žijeme v nádherné zemi a úžasné přírodě. Denně se nabízí spousta věcí k děkování.

            Zase jsem se přesvědčila, že je třeba se vracet k úplným základům. Znova si uvědomit, že jsem byla milovaná už před svým narozením, že mě Bůh nemiluje proto, že jsem hodná, ale proto že JSEM. Moje jméno si vyryl do dlaní – ne napsal, že by se dalo smazat, ale vyryl.

            Osobně se mě velmi dotkla promluva o radosti ze společenství. Měli jsme si při osobním zamyšlení napsat, kdy a kde a skrz koho se nás Bůh dotknul. Je mi 46 let a musím říct, že Bůh byl v tomto směru ke mně velmi štědrý. Kolik moudrých a krásných lidí mi poslal do cesty! Jak dlouho už mě formuje skrze různá setkání, exercicie, studium, přátele, kněze, nemoc. Poctivě jsem si to vypsala. Poznání, které jsem si zapamatovala nejvíc je toto: Jak se liší společenství a sekta? „Společenství se raduje z různosti. Kdežto sekta chce uniformitu. Jistě se v manželství všichni z různosti vždycky velmi radujeteJ)))))))))). Ale je to tak – je to sice velmi obtížné, někdy téměř k neunesení, ale když se to vezme za správný konec, může různost velmi obohacovat.

                        Jednu aktivitu vám doporučuju, vzít si žalm 136 a místo textu, který je v Bibli, zapsat svůj osobní příběh.

            „Bůh mi dal život – jeho milosrdenství je věčné

            Narodila jsem se v křesťanské rodině – jeho milosrdenství je věčné………

Zkuste si napsat svůj žalm vděčnosti.

            Bohoslužby v malém společenství mě vždycky obohatí a pohladí. A musím ocenit, že se opravdu všichni snažili o ticho vnější i vnitřní.

            A ještě jeden soukromý zážitek. Šla jsem se projít, Pernink je krušnohorské lyžařské středisko, na zemi už ležel sníh a svítilo slunce. Došla jsem k lavičce, u které stál dřevěný anděl v životní velikosti a v ruce měl obrovské červené srdce. A já uslyšela ve svém srdci hlas: „Takovou tě potřebuju, se srdcem na dlani. Ano, to srdce může někdo poškrábat, někdy ti ho může třeba i sebrat, ale já tě chci právě takovou se srdcem velkým a odhaleným.“ Očistila jsem anděla od sněhu a objala ho. Věděla jsem, že je to tichý hlas mého Pána. A moje bolesti, které kvůli svému velkému srdci prožívám, může on proměnit v dobro pro mnoho lidí.

 

Zobrazeno 3958×

Komentáře

TetaAni

Ta "různost" dá opravdu někdy zabrat.....ale o tom je život.. :)

langer-hans

Krásné, díky...

Krasnazena

Takhle krásně to napsala kamarádka Jana: Poznala jsem Lidusku .. jeho milosrdenství je věčné
Liduška na mě myslí .. jeho milosrdenství je věčné
Liduška mi píše .. jeho milosrdenství je věčné
Liduška je moje kamarádka .. jeho milosrdenství je věčné
Liduška umí člověka pochopit a povzbudit .. jeho milosrdenství je věčné
Liduška je fajn .. jeho milosrdenství je věčné

Petr Steinbauer (PetrST)

Lído, díky za článek a podněty, kterè jsi v něm sdílela :)

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková