chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Jak to mám se hřbitovy

2. 11. 2017 14:58
Rubrika: zamyšlení

Hřbitovy jsou pro mě většinou krásnými místo se zvláštní atmosférou. Baví mě chodit kolem cizích hrobů, dýchá tam pokoj. (Pokud to ovšem nejsou zničené hřbitovy v pohraničí).

                Musím se ale přiznat, že na hroby svých předků moc často nechodím. Raději se za ně modlím doma nebo si s nimi povídám a k tomu hřbitov, kde jsou kosti, či prach nepotřebuju. Nedávno jsem se o tom bavila s manželi, kterým umřeli tatínkové. H. si ani nevzpomněl, že by měl na hřbitov jít. Ani D. tu potřebu nemá. Věříme, že duše jsou jinde.

                Chápu, že pro někoho je návštěva hřbitova důležitá, cítí, že má k tomu svému milovanému blíž. U mě je to asi i vědomí povinnosti, že „bych měla“ a to nemám ráda. Nerozumím tomu, proč mít desku hrobu, čím víc květin, tím lépe, prostě to mám jinak. Tělo vzalo za své a duše není na nějaký hrob vázána. Proto mi taky vůbec nevadí kremaci či rozptyl popela někde v přírodě.

                Na své předky vzpomínám, zvláště na maminčinu maminku, ale spíš tak, že si v pátek udělám k večeři brambory s tvarohem, které jsme u ní jídávali. U zpívání Když jsem já sloužil, vzpomenu na dědu na svou učitelku ze střední školy, vzpomínám, když recituju básničky.

Zobrazeno 959×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková