Dialog mých dvou já před odjezdem do lázní

Dialog mých dvou já před odjezdem do lázní

"Tak panička si jede do lázní! Nezdá se ti, že by to mnohé ženy potřebovaly mnohem víc než ty?" Takové mámy tří, čtyř dětí.

"Dělám to pro své zdraví. Lepší si včas odpočinout než skončit na psychiatrii."

"Pravidelné jídlo, cukrárny, zase přibereš."

"Ále, co ty víš, třeba mi právě pravidelné jídlo pomůže. A budu mít dost času chodit na procházky."

"A to tady Jendu necháš tři týdny samotného, jo? Není ti to blbý?"

"Není. Je dospělý a umí se snad o sebe postarat. Nejsem žádná jeho služka a odloučení nám prospěje."

"No, nech bejt. Víš, jak se ti líbí chlapi. Jen aby sis nerozbila něco, co jsi dvacet let budovala."

"Hele, nejsem přece žena, která by byla závislá na nějakých chvilkových rozmarech. Chceš mi to zkazit, co?

"Ne, jenom tě varovat. A co když chytneš příšernou spolubydlící?"

"Ale nesejčkuj. V létě můžu být hodně venku a na pokoj chodit až večer. A navíc si tam můžu najít jiné kamarádky."

"Jen abys nakonec nelitovala, že ses do těch lázní tak těšila."

"Nestarej se, jo. Budu tři týdny myslet hlavně na sebe. Není to úplně lehký. Ale ty víš, že na druhé myslím docela dost a potřebuju si odpočinout. A nevotravuj už."