Jak jsem nešla uklízet na faru

V pátek jsem byla na křížové cestě a na mši. Už to, že člověk po pracovním týdnu místo sladkého spočinutí na gauči či ve vaně jde do kostela, je někdy výkon. Nutně jsem potřebovala volný alespoň jeden víkendový den, protože jsem za sebou měla duchovní obnovu v Brně, kterou jsem dávala, a oslavu maminčiných osmdesátin, které jsme se sourozenci pro 35 lidí připravovali. A v neděli byla před námi 150km cesta do odvykací komunity za synovcem. V pátek ale volala kamarádka, že je jí těžko (trpí depresemi) a že by ji moc potěšila moje návštěva. Lidé s psychyckými poruchami mi velmi leží na srdci, protože jsem si ošklivými depresemi sama prošla. Vidina volné soboty se rozplývala. Po mši nás náš kněz vyzval, abychom mu přišli pomoct uklidit faru, protože přijede vzácná návštěva. "V 9,30 s hadrem a smetákem na faře." U mě doma neposkládané vyprané prádlo, zapatlaná podlaha, okna půl roku nemytá, sprchový kout zaprášený. Já unavená. Ve farnosti večer koncert, jehož výtěžek byl věnován na nové zvony. Když jsem přišla z kostela, chtělo se mi brečet. Měla jsem představu, že si trochu poležím, pak aspoň něco uklidím, uvařím oběd a odpo půjdu za tou kamarádkou. Večer jsem měla v plánu jít na koncert i s manželem. I zatelefonovala jsem jedné moudré přítelkyni.

"Lidu, mně psycholožka řekla, poté co jsem se zhroutila při péči o tchyni, ať si vždycky řeknu, co opravdu v hloubi duše chci já sama."

Aha. Náš kněz má jen jednu farnost, nechodí na 8h denně do práce. A faku mohl uklidit postupně. Ano, možná si pomyslí, že jsem líná a málo aktivní. No a co??? Na koncert si mi vlastně vůbec nechce. V úterý jsem byla na besedě v knihovně, ve středu na koncertě symfoňáku, lidí mám až po krk. Za kamarádkou půjdu, potřebuje mě a není, kdo by mě právě v tomto úkolu zastoupil.

"Proč pořád tolik věcí dělám s ohledem na to: "Co by tomu řekli lidi? Jak mě budou vnímat? Vyměnila jsem si ještě pár zpráv s dobrými kamarádkami. Ne, kdyby samy měly doma nepořádek a byly unavené, nešly by na faru uklízet.

V sobotu jsem svedla ve svém nitru velké boje. Uklízet na faru jsem nešla, ale četla jsem si v posteli. Uvařila jsem chutný oběd pro manžela a upekla bábovku pro farní návštěvu. Kamarádka se z mé návštěvy upřímně radovala. A když mě v 19,30 dovezla domů, flákla jsem s sebou na koberec a hodinu si četla. Ještě jsem sebrala poslední zbytek sil a vytřela podlahu. "Svaté sobectví" zvítězilo.....