Štědrý večer - prubířský kámen našich vztahů

Štědrý večer – prubířský kámen našich vztahů

Když jsem byla malá, bylo to krásně jednoduché – Štědrý den měl svá pravidla a my jsme se na všechny ty rituály moc těšili. Rodiče se nerozvedli, a dá-li Bůh, oslaví příští rok diamantovou svatbu. Jako dospívající jsme měli i své úkoly – úklid byl rozdělený, sestra připravovala cukroví, já jsem dělal salát, bratr smažil kapra. Pak jsme se vdaly, bráška se oženil.

            Když se žena vdá, tak musím nějak „pobrat“  manželovu rodinu i s jejími členy a zvyklostmi. My jsme jedli polévku houbovou, u nich se vždy podávala rybí. Kapra jedli celé svátky, třeba i studeného. U nás nosil Ježíšem dárky do verandy či do síně, u nich byly vždy pod stromečkem. U nás jsme z plna hrdla zpívali koledy, u nich se cosi bručelo. Člověk leccos přijme, některé věci nejsou nijak důležité. Ale co už je daleko náročnější vymyslet, jak a kde se sejde původní rodina. Byly jsme 3 děti a teď je nás 15 osob. Tatínkovi bude 84 mamince 80 a už zkrátka nevydrží tolik hluku a nemají sílu na takové velké společenství. Sestra, bratr i já musíme taky uspokojit a navštívit rodiny našich partnerů, které naštěstí nejsou nijak velké. Ale když si pak sednete s kalendářem v ruce a rozplánujete návštěvy, nezbude téměř  volný den na oddych, na relax s knížkou v posteli apod.

            A proč je Štědrý den prubířským kamenem našich vztahů? Protože se rozvedení manželé musí dohodnout, kde budou děti trávit Štědrý večer, kdy budou nadílky u babiček apod. Nikdy jindy není tolik cítit láska, ale i rozdělení a různé rozlady jako právě na Vánoce. Kamarádka Eva se mi svěřila, že jejího partnera Pavla nemá rád její svobodný bratr, tak se u večeře potkat nemohou. Dcera, u které by chtěla být ona, má malý byt a nemůžete tam být otec dětí, který s nimi už nebydlí, a zároveň babička a strýc. Lidé se chtě nechtě musí nějak domluvit, jak, kdy, kde, s kým a pro koho. A to je někdy pěkně náročné dohadování!

            A to nemluvím o tom, že se dárky a jejich materielním hodnota, můžou stát konkurenčním bojem mezi rozvedenými rodiči. Maminka dá jen mikinu a knížku, kdežto tatínek drahý mobil.

            Dětem v knihovně jsem letos hodně zdůrazňovala, že dárky by měly vyjadřovat naši lásku. Je to jedna možnost, jak tomu druhému ukázat, že ho máme rádi. A opravdu neplatí, že čím dražší dárek, tím větší láska.