Dojatá k slzám

Včera jsem hovořila se svou přítelkyní Elenou, která je v těžké životní situaci a krom jiného jí chybějí peníze na kroužky pro děti. Konkrténě potřebovala 1 100Kč pro své syna na kroužek flétny. Tak jsem jí řekla, že jí je seženu. Obeslala jsem přátele (samouzřejmě jsem nepsala těm, kteří mají sami čtyři děti a žijí z ruky do huby). Do hodiny se mi ta částka sešla 3x. Tři z mých přátel řekli, že to pošlou celé. Já prosila o 50 či 100 korun a myslela jsem, že to nějak poskládáme.

      Měla jsem v očích slzy, protože Elenku ti lidé většinou vůbec neznají. Jak jsou velkorysí! A jak velkou důvěru mají ve mně. Pocítila jsem, že i mě osobně dal Pán zakusit svou lásku skrze lidi.

Byla jsem nadšená a děkovala za dobrotu každého člověka. A i za Elenčinu schopnost peníze přijmout.