U.U. - ukaázka z Mixéru

U. U.

„Kázeň není k tomu, aby spoutávala svobodu, nýbrž aby jí dávala vznik.“ Josef Čapek

Při všem tom mém mudrování mi vychází, že moudří lidé bývají umírnění a ukáznění. Dělat všechno s mírou je znakem zralého člověka. Většina z nás má či dělá příliš mnoho. Někdo má nadbytek práce, jiný kil, další volného času, starostí.

Takovou umírněnost si představuju jako stav, kdy se trochu věnuji sobě, trochu druhým, kdy dokážu čas dělit mezi práci a odpočinek, mezi spánek a činnosti, mezi četbu a sport. Umírněný člověk si rád pochutná, ale nepřejídá se. Sportuje, ale nepřeceňuje své síly, pomáhá, ale neslibuje pomoc, když ví, že nemá už více sil. Umírněnost považovali církevní otcové za kardinální ctnost. Jistě, kdyby byl každý „tak akorát“, nejspíš by na světě byla nuda. Ale touhu žít vyrovnaně má v sobě asi každý člověk.

Ukázněnost – to je další kámen úrazu, alespoň tedy pro mě. Ukázněný spisovatel nechatuje na Facebooku ani nehraje slovní fotbal, když má myšlenky, které by chtěl sdělit čtenářům. Sama bych se tomu ráda dokázala vyvarovat. Ukázněný člověk se nepřejídá a neopíjí. Ale když člověk vidí prostřený sůl a na něm všechny ty lahůdky, jak zvládne odolat a nenacpat se k prasknutí? Nebo taková kázeň při zachovávání denního řádu. Osobně mám velký problém žehlit hned, jakmile je prádlo suché, vytřít, když je špinavá podlaha, atd. atp. Raději si čtu nebo jdu někam na drb. Ukázněnost mi není vlastní a bojuju svůj boj denně – třeba jen přimět se, abych si průkazku na autobus hned vyndala z tašky, když si druhý den chci vzít batoh, abych si svetr hned uklidila do skříně, abych opláchla hrneček od čaje a nenechala ho ve dřezu.

Ukázněný člověk vrací knížky včas, dokáže vstát z postele, i když se mu nechce, modlí se, i když právě nemá chuť, nedá si buřty, když ví, že mu to škodí, navštíví toho, kdo to potřebuje. Člověk umírněný zná míru a člověku ukázněnému není cizí kázeň.