Každý z nás ví, jaké to je, když je mu špatně od žaludku nebo když zvrací. Ale možná ne každý zažil, jaké to je "zvracet duševně". Když vidíte skupinku dětí, je vám všelijak a když se podíváte na své plány a akce do diáře, je vám do breku.
Pracuju jako knihovnice a dělám dopoledne besedy pro školní třídy. Někdy máme besedy pro veřejnost večer. S manželem máme cestovku CK Chroštík, kde dělám jednatelku, mám docela široké příbuzenstvo a spoustu přátel.
Poslední dobou my vadili i lidé v kostele - pořád někdo štěbetá, potahuje. Místo, aby mě pobyt v kostele vedl k pokoji, tak mě rozptyluje a rozčiluje.
Mám přezdívku Lidožroutka. Ale měla bych se zase vrátit k Lidumilce, což je vlastně moje křestní jméno. Lidi nepožírat, jenom je mít ráda. A v prní řadě mít ráda sebe a nenechat se přecpat setkáními, prožitky, besedami a já nevím, čím ještě. Nebo budu zvracet......
Liduško, myslím na tebe +
Marťule - děkuju moc.
Dokážu pochopit. Já jsem taky občas pořádně "přežraná". Denně jsem ve styku s mnoha lidmi a jsou dny, kdy mám všeho po krk. Každý rok jedu na týden na dovolenou - sama. A to není jen proto, že nemám partnera, ale že CHCI a POTŘEBUJU být sama, odpočinout si od lidí. Tu samotu si přímo užívám...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.