Jak se Lidožroutka přežrala

Každý z nás ví, jaké to je, když je mu špatně od žaludku nebo když zvrací. Ale možná ne každý zažil, jaké to je "zvracet duševně". Když vidíte skupinku dětí, je vám všelijak a když se podíváte na své plány a akce do diáře, je vám do breku.

      Pracuju jako knihovnice a dělám dopoledne besedy pro školní třídy. Někdy máme besedy pro veřejnost večer. S manželem máme cestovku CK Chroštík, kde dělám jednatelku, mám docela široké příbuzenstvo a spoustu přátel.

      Poslední dobou my vadili i lidé v kostele - pořád někdo štěbetá, potahuje. Místo, aby mě pobyt v kostele vedl k pokoji, tak mě rozptyluje a rozčiluje.

     Mám přezdívku Lidožroutka. Ale měla bych se zase vrátit k Lidumilce, což je vlastně moje křestní jméno. Lidi nepožírat, jenom je mít ráda. A v prní řadě mít ráda sebe a nenechat se přecpat setkáními, prožitky, besedami a já nevím, čím ještě. Nebo budu zvracet......