Překvápko

Včera přijel za námi náš přítel P.Petr. Já jsem byla "objednaná" ke svátosti smíření a jelikož jsem byla nastydlá a nemohla jít do kostela, přivezl i Eucharistii. Vždycky mě znova a znova překvapuje, jakými obrovskými dary ti naši přátelé kněží disponují.

     Manžel má nemocné oči. A Petr se ho najednou zeptal, zda by nechtěl přijmout svátost nemocných. No, oba jsme zůstali paf. Můj muž totiž nechodí běžně ke svátostem. Povzbudila jsem ho, že to opravdu není poslední pomazání. Bylo to krásné, něžné gesto, když Petr mazal olejem manželovo čelo a ruce.

     Petr k nám jezdí tak třikrát do roka, přijede v neděli po všech mších, dá si s námi večeři a popijeme pivo. Popovídáme o všem možné od věcí zbožných až po ty úplně obyčejné. Myslím, že kněží potřebují přátele, u kterých můžou sundat masku důstojného pána a třeba i ponožky.

Jsem za tato setkání moc vděčná. S manželem si povídají o přírodě a turistice a Petr bere Jendu bere vážně.