Pociťuju, jaké to je, když je člověk na děti sám. Nechci dělat po pár dnech nějaké sáhodlouhé závěry, ale určitě je mi smutno. Cítím velkou potřebu mít vedle sebe někoho dospělého, s kým budu úspěchy, neúspěchy či nemoce dětí sdílet.
Co vím, že mi doma chybí, je mazlení s dětmi. Vždycky jsem cítila, že je ve mně kus učitelky, která potřebuje dávat kus sebe, kus toho, co o světě ví, těm mladším. A tohle je krásné - bavit se o vztazích, o ženství, o tom, čím by chtěly děti být pod. Mazelní s nimi je moc prima, večerní modlitba a čtení.
A jejich maminka píše, že jsou asi v dobrých rukou, když jí skoro nepíší.....
Večer jdu na Madlenčin koncert.
Samota s deťmi je náročná. Zaujímavé, že to vnímaš už v priebehu pár dní.
A s malinkými dětmi musí být vůbec náročná. S těmi většími už se dá normálně pohovořit.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.