Tetiččin deníček - den 2. a 3.

Včera neděle byla:-). Starší neteře bydlí ve sklepním  bytě a vím, že šly pozdě spát, každopádně přišly do kostela včas:-). Moje skvělá švagrová navařila tolik jídla, že jsem nemusela vařit nedělní oběd, tudíž jsme měli čas i na stolní hry. Odpoledne přijel brácha s rodinou a dětmi a já zapochybovala, zda jsem opravdu tak příšerně nepořádná, nebo má jen jiné vnímání, než moje švagrová. Jednou o potřebě pořádku psali v KT. Ano, jsem spíše bordelářka, vím to, příliš mě to netěší, ale na druhou stranu vím, jaké to je, dkyž je někdo perfekcionista, jak nikdy není spokojen. A já prostě neutírám stůl 10x, ale jednom dvakrát. Na druhou stranu mi došlo, že to, co je u nás doma v domácnosti dvou osob nepořádkem, je v počtu šesti či sedmi osob už bordelem. Jeden pohozený svetr se dá přežít, ale pět. Zároveň tuší, že úplně nejtěžší na rodičovství je důslednost.

      Je nádherné, když vám jedenáctiletá neteř řekne: "Teto, zítra vstávat nemusíš. Jen si odpočiň. My to zvládnem." Celé dopoledne jsem si v posteli četla. Byla to nádhera. Jsem-li totiž na dovolené s mužem, musím na výlet. A teď ta možnost jen tak si číst v posteli. Jéééé.

Utekl králík. Bydlel venku v kotci a velký vítr odfoukl plech, on vyskočil a prostě není. Ach jo. Dětem odpadl odpolední trénink. Zuzi cvičila na klavír, Johy na housličky. Ideální je u nich být, počítat nahlas, upozornit, že to gis je moc nízko. Jinak to celé přehrají bez většího efektu. Ale denně u nich sestra prostě sedět nezvládá. Navštívili jsme místní knihovnu, moc pěkná s pestrým výběrem literatury. Pozdravila jsem kolegyně.

Večer jsem všem postupně namasírovala záda. Diktát nedopadl slavně, inu, je to dřyna.:-)

Madla měla v tanečních ples, Julča šla dnes do divadla. Není to tak dávno, kdy jsem je držela za ručičku, uspávala, zpívala jim, chodila s mimi na kolotoč.

Kousíček od sestřina domu je nová křížová cesta v přírodě, tak tam vyrazím se pomodlit.

Jinak vlastně zažívám jaké to je být osamělou matkou bez partnera. Teda, je to dost smutný. Neumím si představit žít takhle trvale.