Otevřená rána

Otevřená rána

"Avšak jeho bažiny a mělčiny ozdravěny nebudou, bude se tam získávat sůl." Ez 47,11

Ve středu jsme prožila nádhernou neplánovanou svátost smíření. Náš kamarád kněz byl u nás na večeři a já ho po ní poprosila o společnou modlitbu. A ono se to trápení, ten hnis z mé rány začal řinout ven. Už před asi 25 lety mě tehdejší náš kněz při jedné zpovědi řekl onu úvodní větu z proroka Ezechiela. Možná to znáte - je nějaká oblast, ve které pořád hřešíte - u někoho je to břitký jazyk, u jiného třeba přejídání, u dalšího vzteklost, u jiného sexuální oblast. A i když se snažíte, i když jste to Pánu mnohokrát odevzdali, padáte pořád. Nejdřív to člověka příšerně štve. Chce se přece polepšít, chce tu zátěž odhodit. Ale přijde moudrý zpovědník a cituje Ezechiela. Přeloženo do praktického jazyka: "Lído, tuhle oblast Bůh uzdravit nechce, protože touží po tom, abys byla pokorná, abys byla závislá na jeho milosti. On ví, jak tě to trápí, ví, že tě to zahanbuje, ale zároveň tě udržuje v závislosti na něm. Ty sama díky tomuto ostnu, na který stále narážíš, jsi milosrdnější k druhým. Neosuzuješ, ale chápeš. Víš, že pouze "milostí Boží jsi to, co jsi." Víš, že nebýt jeho, kdo ví, co bys byla a kde bys dnes byla. Skrze tuhle tvou krvacející ránu proudí do tvého života milost a láska a pochopení k bratřím a sestrám.

Je to velmi osvobozující poznání. Není lehké to přijmout, protože člověk je zvyklý si dělat čárky, plnit úkoly, zvyšovat výkony. A tady jde "jen" o to, stále znovu pokorně vyznávat - nemám na to. "Jsou ve mně takové hlubiny, že kdyby mě, Pane, tvá milost nechránila, byla bych schopna snad každého hříchu. Jsem jako kojenec, který potřebuje pít Tvoje mléko, potřebuje se schoulit do tvého klína, touží po tom, abys ho jako marnotratného syna přijal, oblékl, dal mu prsten a pozval ho na hostinu. Ano, ani můj hřích mě nemůže od Tebe oddělit. Jediné, po čem toužíš, je moje touha, moje láska, moje návraty."

Ta rána nemusí být vždycky jen hřích, může to být nějaké trápení, které vlastními silami nemůžume vyřešit, nějaký vztah, který je bolavý, může to být i tělesná nemohoucnost, nebo snad i něco na mém těle, co mi vadí. Ta rána je někdy překrytá strupem a je na chvilku klid, ale jindy ten strup cosi odloupne a krvácí. Je to ale životodárná krev, která proudí a já cítím, že jsem živá, že svoji ránu můžu dát do Kristova probodeného srdce a v tom je obrovská útěcha a naděje.

29.1.2016