Zamyšlení plnoleté

Zamyšlení plnoleté

V červnu jsme s manželem oslavili 18 let manželství. Před čtyřmi lety jsem psala zamyšlení a nastal čas připojit další.

Kolem nás se lidé rozcházejí a rozvádějí. Je to smutné. My jsme spolu docela rádiJ

Na co jsme přišli?

Nikdy si nemyslete, že druhého změníte. Je to kardinální blbost. Celé manželství se ho budete snažit s většími či menšími úspěchy přijímat takového, jaký je. A zlozvyky se budou spíše prohlubovat. Změnit můžete pouze sebe a to ještě jen částečně.

Pro dlouhodobý vztah je dobře mít nějaké činnosti či záliby, které děláte spolu. Velmi to spojuje. Třeba my máme turistiku a opravujeme turistické značky. Zároveň je ale také dobré, aby měl každý něco svého. Když jeden miluje sjezdové lyžování a druhý se bojí, proč by si to partner nemohl užít? Já nechodím s manželem na koncerty klasické hudby, když mu nic neříkají, na koncerty chodím s kamarádkou.

Výborný prostředek pro udržení hezkého manželství je HUMOR. Ale pozor! Je velký rozdíl umět se zasmát sám sobě, nebo druhého zesměšňovat.

Našemu soužití prospívá hravost – rádi spolu hrajeme stolní hry.

Je dobré dbát na nesexuální projevy lásky, jako je pusa, objetí, držení za ruku jen tak.

Asi to neplatí všeobecně, ale nám se velmi osvědčilo, aby měl každý svůj bankovní účet. Dohodli jsme se, co kdo bude platit, ale zároveň má každé nějaké svoje peníze, se kterými může sám hospodařit. Když jsem musela říkat o každou stokorunu, přišlo mi to ponižující.

A ještě se mi znovu potvrdilo, že moji nádrž lásky můj muž nikdy nenaplní. Nikdy mi nebude říkat: „Lidunko, lásko moje, kopretino….“ On na to není. Tak v mém srdci zůstává prostor pro naplnění láskou Boží. Je potřeba se té prázdnoty nebát.

A je třeba chválit a povzbuzovat a nebát se omluvit.