chtěla bych se dělit o to, na co jsem přišla nebo o to, co je pro mě vzácné

Veterán

20. 5. 2015 15:26
Rubrika: zamyšlení

Veterán

Když se řekne veterán, představím si staré auto nebo válečného veterána – starého dědu v saku s metály. Jako malá jsem si ještě pletla veterána s vegetariánem:.-)         

            Na podzim jsem přečetla knížku Pavla Stehlíka Do temnoty. Tam jsem mě překvapilo, že i on, osmadvacetiletý kluk, už je veteránem, protože bojovat ve válce v Afgánistánu. Knížka mě zaujala. Napsala jsem do vydavatelství, zda by byli tak laskavi a poslali mi na pana tehdy ještě praporčíka Stehlíka mailovou adresu. Pak už nebylo nic těžkého, než se s Pavlem domluvit, aby přijel na besedu do naší knihovny. Pavel totiž bojovat bitvy dvě – první jako elitní voják v Afgánistánu a druhou jako Pavel v boji s rakovinou.

            „Ten plakát je, Lído, dobrý. Jen už hlásím, že jsem povýšil a jsem nadpraporčíkem.“, napsal mi Pavle, když jsem mu poslala ke zhlédnutí plakát na besedu. Kolegyně hodnost opravila. Inu, nerozumím hodnostem, ale chápu, že se povýšení nedávají pro nic za nic. Na Pavla jsem čekala s povolením k vjezdu před lázeňskou zónou. Potřásl mi pravicí a usmál se. Když ale vyskočil z auta, zvolal. „Tak, a teď pořádně.“ A vlepil mi pusu na obě tváře. Uvařila jsem mu oblíbeného turka a čekali jsme spolu na studenty 3. ročníků gymnázia. Pavel měl pro ně připravenou prezentaci. „Tak, hezký holky ke mně dopředu.“, zahlaholil. A byly tamJ.

            „Víte, měl jsem dědu, nebyl nijak akademicky vzdělaný, ale byl moudrý. A ten mi říkal: Pavle, to, co děláš, dělej pořádně. Vy jste budoucí elita národa.“ Ozval se smích. „No, nesmějte se, já to myslím vážně. Vy budete vynalézat, vést, vzdělávat jiné. A podle vás bude společnost vypadat. Tak studujte pořádně.“ Pavel mluvil peprně a stal se jedním z těch osmnáctiletých a oni jeho slova hltali. Přečetl pár úryvků z knihy a hlavně kluci se pak ptali: na zbraně, na válečné filmy.

            Šla jsem pak s Pavlem na oběd a mohla si užít jeho galantnosti. Myslel si naivně, že se odpoledne bude v knihovně učit, protože studuje dvě vysoké školy, ale když přišly moje seniorky a zjistily, kdo je se mnou v knihovně, začaly se ptát. A ptaly se fundovaně, Pavel byl překvapen, jak jsou vzdělané a jak se zajímají o současné dění.

            Na večerní besedu se nás sešlo asi dvacet. Mrzí mě, že si lidé nechávají utéct příležitost setkat se s tak zajímavými lidmi. Tady Pavel vysvětlil, jak vypadá bojová příprava vojáků, kteří se chystají na mise, kde všude naše jednotky operují, viděli jsme fotku Adriana, který zahynul, i Lukyho, který má trvalé následky. Z přečtených úryvků mi znovu došlo, jak je třeba v životě překonávat těžkosti, umět se zapřít. Představte si vedro 50 stupňů a páchnoucí záchod. Nebo výstroj vážící 50kg a mnoho hodin bez spánku. To už musí být pořádná motivace, aby člověk vydržel.

            Tak Ti, Pavle, moc děkuju, že jsi do toho šel, že jsi zastupoval naši zemi v boji se zlem a já zase můžu být hrdější, že jsem Češka. Díky, že jsi napsal knížku a já si ji mohla přečíst. Díky, že jsem s tebou mohla strávit den, který mě v mnohém obohatil.

                                                                      

                                                                                                          20.5.2015

Sdílet

Komentáře

archiStrata Knížku jsem četl a velmi se mi líbila! Má můj obdiv, bojovník! :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková